|
|
pátek 31. 3. 2006 Z mostu na most. |
Ř., 31.3. |
|
Voda, domy,
mosty, dráty.... Zajímalo by mě, jak by mezi cestujícími dopadla hypotetická anketa týkající se oblíbenosti různých koutů panťáku. Za sebe mohu říci, že mám jasno - volím pokaždé drncající houpačku nad nápravami, tedy ve zvýšeném poschodí. Je odtud skrz špinavé, poškrábané a popsané ("BANÍK PIČO") sklo totiž nejlepší výhled. Každoranní přejíždění přes železniční most patří, mimo napínavých okamžiků nastupování a hledání tramvajenky či průjezdu tunelem, k těm, které uvolňují nejvíce adrenalinu. Někdy mi až naskočí studený pot na čele - ta nesmírná výška a ty bizarní skřípavé zvuky.... Zvlášť, když je zrovna tolik vody! Naštěstí to i tentokrát dobře dopadlo, most nespadl a samou úlevou jsem nemohl než stisknout spoušť. Je to jeden z mých oblíbených pravidelných výhledů - takový pekelný koktejl živlů, století, přírody a techniky. Užijte si to, jako byste v tom vlaku seděli vy. (Sedadlo bylo na několika místech potrhané, zespoda byla žvýkačka, bůhvíproč se topilo a paní naproti mě se právě snažila se zmalovat).
|
||
|
|
čtvrtek 30. 3. 2006 Kytička II. |
Ř., 29.3. |
|
Nejvoňavější
fotka vůbec. Jaro se, zdá se, definitivně vrátilo a kromě otravných a nepříjemných věcí, jako je nepotrestaná krádež jedné hodiny z minulého víkendu nebo stoupající hladina veškerých vodních toků, se to projevilo i pozitivními a barevnými změnami na naší zahradě. Po sněženkách, které jsem vám nedávno předvedl, se dnes chlubím včerejšími bledulemi. Tyto rostliny mi jsou ostatně díky své květnaté obezitě a skryté jedovatosti celkově nějak bližší než jejich křehčí a jakoby nevinnější kolegyně - v květomluvě se příliš nevyznám, ale žena-sněženka bude určitě pěkná mrcha. Proto bledule; namísto nejrůznějších křečovitých úsměvů či pokusů o momentky, je tedy jubilejní 20. fotka tohoto téměř deníku zase lehkým závanem přírody. (Kousek dál v trávě se navíc zrovna rvali hlemýždi, jenže než jsem zaostřil, byli pryč, tak snad někdy jindy).
|
||
|
|
středa 29. 3. 2006 Zdeněk. |
Ř., 28.3. |
|
Každého věc, ale
Minuty jsou nejlepší. V úterý večer se v metropoli jistě konala celá řada koncertů. Pochopitelně jen na jednom z nich však vystupoval muž na snímku, frontman kapely -123 min. Zdeněk Bína. Ten se dostavil spolu se zbytkem svého ansámblu, tentokrát navíc překvapivě doplněného hostujícím saxofonistou Žáčkem, který už na to evidentně někdy předtím hrál. Pod pódiem se v Lucerna Music Baru rozhodně více než 2 hodiny a 3 minuty mnohohlavé stádo lidí (včetně nás 3-4) nechalo nadšeně unášet tu dravými, tu houpavými vlnami jejich hudby, která se asi stěží dá nějak žánrově zařadit (proč taky, krucinál), zvlášť když se každý jejich koncert nese ve zcela jiném duchu. Ten včerejší byl ale zvlášť krásnej, navzdory tomu, že zvuk a kotník nebyly zcela perfektní, struny praskaly, kudrny vysokého chlapa přede mnou mi zkazily většinu fotek a vinou fronty na šatnu mi uteklo několik prvních taktů skladby Mojo Bride.... Každého věc, ale Minuty jsou nejlepší. Jediné, co jim budu asi jen těžko odpouštět, je, že už to skončilo.
|
||
|
|
úterý 28. 3. 2006 Amatéři Radotín. |
vyfotila Samospoušť, 27.3. |
|
Musím se
opakovat, ale to je
zase vrchol. Včera v nočních hodinách se uskutečnil v chrámu konzumu na Nových Butovicích debutový start bowlingového mužstva složeného z jinochů na snímku. Byla to od Vlastíka dost velká drzost přihlásit nás do soutěže mužstev, když taje této hospodsko-snobské hry zjevně odhalil z nás tří jen on. Pravda, název našeho týmu rozhodně není příliš invenčně pojatý, neboť amatéři jsou v Amatérské bowlingové lize pravděpodobně všichni. Ale už se stalo, aspoň jsme amatéři patriotičtí. I když s vetřelcem z Libně. Jak jsme vůbec napoprvé hráli? Pravda, neslavně. Sedmé místo ze sedmi účastníků není zrovna vysněný výsledek, nicméně zkušeností jsme získali rozhodně bezpočet; krom všech (leckdy velmi těsných) a smolných porážek jsme si však připsali i několik individuálních úspěchů. Vlasta si třeba našel novou šestnáctku (viz fotka), Bobík vyhrál cenu jistého sponzora (za nejnižší nához dne, i když jinak hrál výborně) a já jsem se z 26 hráčů umístil na krásném 20. místě, ale na druhou stranu si nic nového nezlomil. No nekupte to, Amatérům zdar.
|
||
|
|
pondělí 27. 3. 2006 Rozhledna. Konečně. |
Ř. 25. 3., nápad: Kamča |
|
Tak to je
vrchol. Navzdory pochybnému stavu počasí, terénu a zejména našich končetin, rozhodli jsme se se slečnou t.č. Rádošovou pokusit se v sobotu spolu s našimi nezbednými dětmi i vedoucími zdolat vrchol Vlčí hory, tentokrát evidentně psané s malým há. Kamča měla výbavu francouzského typu, která sice na jednu stranu byla použitelná a odlehčovala její uzdravující se koleno, na druhou stranu způsobovala občasné nečekané poklesy uživatelky, poskytující škodolibým divákům nevšední podívanou. Zato mé tradičnější protetické pomůcky tuzemské provenience -ne nepodobny středověkému mučícímu nástroji- byly rovnou k zahození; to bych i udělal, kdybych potkal někoho, kdo mě dále ponese. V závěsu za vzdalujícím se pelotonem jsme klopýtali vpřed a vzhůru, dokud se z mlh a stromoví znenadání nevynořil vrchol. Zkrátka a dobře, ony téměř dva příkré a zasněžené kilometry byly drsnou zkouškou vůle a vytrvalosti, a to dnes kecám jen trochu. Prostě to byl malý krok pro lidstvo a velký krok pro Řízka.
|
dosažené
hodnocení: | |
|
|
pátek 24. 3. 2006 Na Hrad. |
Ř. 23. 3. |
|
Nejhezčí výhled
je zajisté z okna "mé" školy... ...Nebo se snad chcete hádat? Pokud ano, zašlete mi mailem výhled z okna vaší školy či pracoviště. (Snímek může být samozřejmě opatřen jakýmkoli komentářem a zplozen i telefonem, ale prosím rozhodně ne v menším rozlišení než 640 x 480 pixelů). Všechny přišlé fotky (budou-li nějaké?) rád vystavím, aspoň bude nějaká změna. A pokud se hádat nechcete, tak vám, ještě než odjedu, vnutím pár slov o této fotce. Vznikla včera ráno během čekání na opožděného přednášejícího. Sice nepotřebuji nikomu nic dokazovat (což bych stejně nedokázal), ale kdyby ano, tak je to rána do vazu těm, kteří tvrdí, že chodím do školy jen fotit spolužačky. Jak je vidět, občas ostřím i jinam. P.S. Jestlipak najdete tramvaj? Pravda, není červená. P.P.S. Krásný víkend všem, kterým ho nebudu osobně zpříjemňovat v Krásné Hoře u Vlčí Lípy.
|
dosažené
hodnocení: | |
|
|
čtvrtek 23. 3. 2006 Zčervenalo dítě. |
Ř. 22. 3. |
|
Dokážete udělat
shyb? Já opravdu ano, jak jste před časem mohli na tomto místě přesvědčit; je to totiž jedna z mála činností, pro které, ač maje sádru na noze a permanentní lenoru, těžko najdu výmluvu. A každý správný Bílý vlček s velkým Bé shyb jistě taky udělá. (I když při tom samou námahou trochu zčervená). Avšak v tomto případě by se zajisté dalo hovořit o drobné manuální fotomontáži; neměl bych to sice vyzrazovat, jenže můj jazyk nechce dnes za zuby držet. Ze země Martinovi při jeho prvním včerejším pokusu totiž nepatrně pomohl větříček, totiž Bobík. Pokud by cvičenec hrazdu ovládl sám, jistě by byl ještě červenější. Na druhou stranu, tohle se ještě dá snést: Martin demonstruje jak fakt, že naše děti nejsou žádné housky, tak zároveň, že nejsou ani úplná rajčata. A snad ještě k mému někdejšímu shybu - opravdu mě nikdo nevysadil, bohužel ani nesundal.
|
dosažené
hodnocení: | |
|
|
středa 22. 3. 2006 Kočka současná. |
Ř. 20. 3. |
|
V každé kočce je
zjevně trochu modelky... A v každé modelce kus kočky? Opravdu? Není to úplná blbost? (Dostal jsem se hned z kraje kamsi, kam jsem rozhodně neměl v úmyslu vůbec dojít, jednodenní přestávka v psaní těchto komentářů se však viditelně mocně podepsala). Nicméně, abyste byli v obraze - v obraze je kočka Karla ml., přezdívaná Halina. Není čistokrevná, jen čistotná, nikdy nelítala po výstavách, má svou hrdost. Proč na vás z výšin našeho sloupku u vrátek dnes shlíží? Vypadala totiž děsně smutně, jako ostatně celý svůj líný a mazlivý život v téměř nekonečném koloběhu spát -najíst se- nechat se pohladit -vrnět- spát, a tak jsem jí slíbil, že z ní pro dnešek udělám hvězdu. Trochu se styděla pózovat, byla poněkud nervózní, ale vůbec se nepřetvařovala, prostě žádná křeč. Nakonec byla se snímky docela spokojená. Nechala se totiž pohladit, zavrněla a šla spát.
|
dosažené
hodnocení: | |
|
|
pondělí 20. 3. 2006 Sněženky. |
Ř. 20. 3. |
|
Natrhal jsem pro
vás kytičku... Údajně nám začalo jaro astronomické. Nebo dnes v noci začne, nevím, vždycky se mi to pletlo. Asi bych si to jinak neuvědomil, ale na na naší zahradě jsem dnes více méně náhodou narazil na tyto rostliny, které mám s počátkem jara už od dětství jaksi spojené. (Také se mi s nimi ihned asociují podivné existence, které je prodávají v metru, ale to sem jaksi nepatří). Možná, že už tam rostou nepovšimnuty nějakou dobu, avšak docela bych se jim divil, v té zimě posledních dní.... Nebudu tu dále opěvovat krásu této přírodní miniatury; stačí snad konstatovat, že mně zpříjemnily den a že doufám, že třeba někomu ta fotka aspoň trochu také.
|
dosažené
hodnocení: | |
|
|
neděle 19. 3. 2006 Dominik Forejt. |
Ř. 18.3. |
|
Derby skončilo
vítězstvím zkušenějších Navzdory tomu, že na stadionu v Černošicích včera vládla vskutku mrazivá atmosféra (aspoň mi to tak z prostoru pro fotografy přišlo; teploměru ukazujícímu konstantní teplotu těsně nad bodem mrazu jsem občas vyčítal opravdu nemístný smysl pro humor), sehrál výběr mladých proti stařešinům kmene poměrně hezkou partii, okořeněnou mnoha brankami (padlo jich dokonce 18, z toho dvě třetiny do sítě mladých); chvílemi hra dokonce i vzdáleně připomínala hokej nejen svým názvem. Pět jednotek diváků sledovalo napínavý souboj bohužel až od druhého dějství, v tom první veteráni naprosto opanovali ledovou plochu, když vsítili pět branek bez toho, aby byl muž na snímku vůbec překonán. To se sice v dalším průběhu několikrát povedlo, i tak si ale myslím, že může být Péťa se svým výkonem spokojen. On ostatně na snímku evidentně je, zřejmě proto, že ho spoluhráči po závěrečném hvizdu (či spíše vjezdu rolby) bez nehody odvezli z branky na střídačku.. (Další fotografie z této velkolepé události snad časem vystavím buď zde, nebo na stránkách oddílu. Sice je na nich velmi patrné, jak je hokej rychlá a rozmazaná hra, ale dělali jsme, co se dalo).
|
dosažené
hodnocení: | |
|
|
sobota 18. 3. 2006 Guláš a Manka revival? |
Vlastík 17.3. |
|
Ale kdeže... To jen taneční orchestr pana Váchy, jemuž je určitě dvakrát více roků než Rolling Stones dohromady - a jistě nejen touto kvalitou je převyšuje- zrovna vypálil od boku nějaký nesmírně vášnivý slow-fox. V mžiku jsem nemohl jinak než zahodit berle za hlavu, popadnout Hanku a začít s ní na místě vytáčet tento hříšný tanec. Ona učinila totéž (samozřejmě s výjimkou těch berlí). Bylo to krásné, jen poněkud krátké - záchvat smíchu se dostavil možná až příliš brzy. Každopádně od tance mám už zase na nějakou dobu klid - a od Hanky asi ostatně taky. Už abych měl pokoj i od sádry - to pak teprve uvidíte ten "tanec"! (Možná se vám zdá divné, proč zase já a proč zase ta smějící se tanečnice. Inu, odpověď je tentokrát poměrně jednoduchá - protože se Vlastíkovi podařilo docela dobře zachytit atmosféru okamžiku, a navíc bych vám Simonu Špíčkovou opravdu nepřál).
|
dosažené
hodnocení: |
|
 |
pátek 17. 3. 2006 Páreček. |
Ř. 16.3. |
|
Dáte si taky? Opravdu jsem neudělal chybu, když jsem vyrazil na Venálův ples. K vidění tam totiž bylo vskutku leccos - kromě mé oblíbené fiktivní postavy Dana Moravce mohl být návštěvník třeba seznámen s množstvím Vaškových spolužaček, z nichž pro mnohé heslo "vůle, inteligence, síla" není jen několik prázdných a falešných slov na logu školy; některé dokonce vážily i méně než sto kilo (ale to jsem teď trochu odbočil, a navíc to nemám ověřené). Pravda, policisté poněkud nezvládli organizaci, tancechtivý návštěvník se musel potýkat s mnohými nedostatky, z nichž nejzávažnější omyl byl "poněkud delší" nástup maturantů, který svou akční podívanou naplnil bezmála tři hodiny. Tance jsem si ze zjevných příčin moc neužil, nicméně do těchto bizarních pohybů někde na pomezí společenské nudy a námluv k páření budu i bez sádry hledat chuť pravděpodobně poměrně dlouho. Když pak došlo na obligátní vybírání peněz, někdo z hostů vhodil do plachty 4.A. z neznámých příčin nožičku párku. My jsme to ale opravdu nebyli, my to jen z balkónu fotili.... Jinak zajímavých fotografií vznikla tentokrát celá řada, mohl jsem vám naservírovat i originál Simonu Špičkovou (řečenou Špíčkovou), ale tak zlý na vás nejsem. Vychutnejte si tedy tuto uzeninu v záplavě lesklého kovu. |
dosažené
hodnocení: |
|
 |
čtvrtek 16. 3. 2006 Venál. |
Ř. 10. 3. |
|
Proč dnes
krucinál zrovna Venál?!? Dnes mě osud zavál fyzicky až do Strašnic (psychicky navíc dokonce téměř za kanál La Manche, jenže to se asi nepočítá) a bůhví kam mě ještě zavane. Muž s tím zákeřným úsměvem z hořejší fotky totiž dnes slavnostně zakončuje svá středoškolská studia. A protože je to můj nejvíc nejlepší kamarád, protože mě zajímá, jestli se na policejním plese bude kromě pití, bití obuškem a střelby i tančit, a hlavně proto, že mi už koupil lístek, nezbude mi asi nic jiného, než obout sádru, přibalit neskladnou zrcadlovku a vyrazit. Jsem opravdu zvědav na tu ostudu, protože nepočítaje další nepříliš čekané účastníky na ples zřejmě dorazí 66% bratří Jansů, čehož se kromě těch černých šerifů v tmavých oblecích obávám asi nejvíce. Každopádně, pokud přežiji, zítra vám o tom (černobíle, jako obyčejně) porozprávím. |
dosažené
hodnocení: |
|
 |
středa 15. 3. 2006 Vypadám skvěle. |
Ř. 15. 3. |
|
"Ještě že člověk
nikdy neví, co ho čeká." Už když se ke mně ta žlutavá bundička s tlustou vrstvou omítky kvapem přibližovala, věděl jsem, že je zle; zástup jejích nohsledů vláčících kameru, takový to chlupatý, co je uvnitř schovaný mikrofon, a nějaká další zavazadla nevěštil nic dobrého. Zařadil jsem tedy nejvyšší možnou komíhavou rychlost, ale všechno marné - kousek od orloje mě dostihli. Prý, vypadáš skvěle. Co já s tím? Máte pět minutek? Ne, spěchám do školy. Ostříháme vás, vylepšíme...! Ne, spěchám do školy. Tak uděláme aspoň stajlink. Co to je? Snad ne nějakej gel? Ne, nebojte, posaďte se.... Nevím, co bylo s mým pudem sebezáchovy, že jsem nenastartoval berle a neuprchl pryč. Snad zvědavost, možná. Nebo vidina šťastné budoucnosti s novým zevnějškem a třeba pak i novým protějškem? Žlutá bundička každopádně popadla mističku s gelem a za mého neustálého sebeproklínání mi tu mazlavou směs rozetřela do vlasů. Trvalo to asi pět vteřin, pak mě propustili...Co vy na to? No, už jsem četl i o horší proměně (chtěl jsem jí udělat radost). Tak vám pěkně děkuju. Pak jsem utekl. Uf. Sice jsem si ten stajlink na nejbližší umývárně (ihned po tom, co jsem se vyfotil) smyl, ale nejspíš i tak moje nová identita způsobila, že mě pak v metru krásná neznámá pustila sednout. Prý, že vypadám....unaveně. |
dosažené
hodnocení: |
|
 |
úterý 14. 3. 2006 Noční výprava. |
Ř. 13. 3. |
|
Včera v noci
jsem zničehonic popadl aparát, rukavice, jelikož bylo poměrně chladno, a stativ, poněvadž navzdory rukavicím jsem svým rukám natolik nevěřil, a vylezl na balkon (proč taky chodit příliš daleko). Tenhle experimentální snímek je zacílen kamsi za řeku a možná si zaslouží ještě pár vysvětlujících popisných slov. Těch několik bělavě zářících objektů jsou nasvícené billboardy, takže snad ani nemusím dodávat, že červené neony jsou koncovými světly aut jedoucích po Strakonické. Peklo v horní polovině obrázku i s vysokými komíny Ocelového města vypadá za denního světla spíše jako sídliště. Spodní část obrázku však trochu zkazil světelný smog blízkého okolí. |
dosažené
hodnocení: |
|
 |
pondělí 13. 3. 2006 Návštěva. |
Vyfotil: Ř. 10. 3. |
|
Dnes ráno mi
cestou do školy došly baterky Možná to zní neuvěřitelně, ale zdá se, že jsem takové veskrze začátečnické omyly ještě zcela neodboural. FZ 5 v tom byla nevinně, nedostala napít proudu už asi týden, tudíž není divu, že po takto macešském jednání na protest zkolabovala. Nicméně, snímek, který vám dnes prezentuji, není vůbec žádná historická náhražka (na ty dojde později); naopak, není tak starý, jak by se mohlo zdát, jen několik dní -všimněte si rozesmátých berlí v pozadí. Tato veskrze usměvavá a obvykle i milá Hanka totiž nadále patří k objektům, která jak já, tak zrcadlovka velmi rádi vidíme; pevně doufám, že jsme ji v pátek ve Smaltovně nezvěčnili naposledy a že se jí bude i nadále dařit co nejlépe... |
dosažené
hodnocení: |
|
 |
neděle 12. 3. 2006 Rozespalý pohled z okna |
Vyfotil: Ř. 12. 3. |
|
V neděli ráno se
vstává pomalu Když vás do bdění neuvrhne svým nepříliš jemným olizováním sluníčko, cinkání tramvají (což se mi tedy v Radotíně ještě nepřihodilo) nebo řev budíku, ale jen tiché ševelení odkudsi zvenčí, možná se taky v teplé posteli nejprve zamyslíte, co nebo kdo tento takřka neslyšný rámus způsobuje. Protřete si oči a zamíříte (jestli jste já, tak velmi zvolna) k oknu. Pustíte skrz žaluzie krapet světla a užasnete. A první, co vás napadne, pokud jste taková, sice toho času zchromlá, ale stále poetická duše, a nadevše si užíváte volné jízdy a tance po zavátých chodnících, bude zaručeně Nohavicovo: "A zas kurva padá." |
dosažené
hodnocení: |
|
 |
sobota 11. 3. 2006 Pivní abstrakce |
Vyfotil:
Piškot., 10. 3., Barvy: Ř. a Photoshop |
|
Sluníčko na dně
sklenice. Při výkonnostní hře v bowling v útulné a nezakouřené Smaltovně, kde sympatická, ochotná a usměvavá obsluha nadsvětelnou rychlostí roznáší vynikající nápoje, třeba pivo, které vůbec nechutná jako citro kola nebo vývar ze zubních protéz, jsem bratrovi půjčil foťák. Do historie se zapsal tímto zátiším, které jsem ve spolupráci s jistým programem přeměnil v toto kýčovité (s trochou fantazie) sluníčko. (Původní komentář jsem neobratnou manipulací ztratil, toto je jen rekonstruovaná náhražka). |
dosažené
hodnocení: |
|
 |
pátek 10. 3. 2006 Ranní koupel. . |
Vyfotil: Ř., 9. 3 |
|
Hlavní nádraží
je poezie svého druhu. Vedení tohoto svatostánku kolejové dopravy myslí ekologicky. Nechalo totiž uprostřed odjezdové haly zřídit speciální koupaliště pro osamělé holuby. Tedy, alespoň během mého sledování se k ptáku na snímku nikdo další nepřidal. Možná že ten zvolna kráčející muž měl k této oáze v poušti dlaždic namířeno, jen nechtěl být při lázni rušen, a tak počkal, až se vzdálím. Musel, chudák, docela dlouho čekat. Bylo vlhko, musel jsem dramaticky snížit rychlost ve snaze předejít pádům na sádru či na ústa. Pak už měl klid. |
dosažené
hodnocení: |
|
 |
čtvrtek 9. 3. 2006 Metr nad zemí. |
Vyfotil: Petr, 8. 3. |
|
Krátkodobé
vítězství ducha nad hmotou, člověka nad osudem, či pouze hlouposti nad
rozvahou? Z výšin přehlížeje úrodnou zemi zakládám menší fotografický deník. Není to tak, že by na každé fotce měla zírat má maličkost, ale je třeba začít trochu sebestředně (moje ego to jistě docení). Ani to neznamená, že zde bude každý den k vidění nová fotka, to pouze v ideálním případě, tedy že mě to bude bavit. A pokud se vám třeba zdá, že nemám co dělat, tak věřte, že mám. Teď třeba utíkám do školy. Ahoj! |
dosažené
hodnocení: | |
