sobota 29. 4. 2006 Kačeři připluli.
Terén na Císařském brouzdališti se sice zamlouval právě jen krasavci na snímku, který s naším dresem přes hlavu vegetoval na hřišti mezi zápasy, avšak ani toto, ani střelecká nemohoucnost, a ani fakt, že brankáře nám zase vyměnili za psychicky a fyzicky nevyrovnaného jedince podobného někdejšímu sotva překonatelnému kliďasovi jen zevnějškem, nepřiměl našeho trenéra, aby nás odvolal z "trávníku". Shodli jsme se totiž na tom, že bychom na zaplacení následné pokuty museli prodat naše rezavé miláčky (auta) a pravděpodobně přihodit i nějaké vnitřní orgány. Každopádně, pokud by někdo z diskutérů ze stránek oddílu zatoužil po spatření pravého bahňáku, měl dnes, ač to zní zcela absurdně, dát přednost hanspaulce před lakrosem. Na lodě to sice nebylo, ale Vltava byla poblíž - zrovna tam nějací chlapíci v harapesovských oblečcích na vratkých korábech dováděli a hráli si na závody.
A jak jsme hráli my? Do poločasu vládla na loužích i v jejich těsném sousedství bezbranková a skoro bezfotbalová nuda, kterou však v první minutě druhého poločasu rozčíslo jedno nevinně vypadající vyklouznutí balonu z rukavic. Bohužel mých a bohužel se to neobešlo bez gólového trestu. Příjemné však bylo, že to byl přesně ten moment, který kolegy nabudil k tomu, aby zase třeba po zhruba 100 minutách půstu zkusili dát nějakou branku. Našly se hned dvě, nicméně o radosti, jež na konci nakrátko zavládla, o Vlastíkových zahnojených teplákách a jejich vztahu k našemu vozu i o protihrajícím pupku vám budu vyprávět zase zítra; na pomoc si vezmu jednu z fotek, které pořídli hostující fotograf Citrón. Těšte a mějte se.
(29.4. 22:53)
pátek 28. 4. 2006 Na hrad II.
Pršelo, když jsem vyvlekl kolo z dveří vinohradské tělocvičny. Zcela mimovolně jsem si vybavil své včerejší zevrubné zmoknutí a, ačkoli krápalo zatím jen docela decentně, v mžiku mě napadlo, že se jen blbec dvakrát spálí o stejná kamna, tudíž jsem se rozhodl, že pro svou cestu domů preventivně vyhledám vlak. A vida! Zrovna mi to mělo za pět minut jet. Jako zkušený černobílý pasažér (kolo tramvajenku jaksi nemělo) jsem nastoupil zcela opačným koncem vlaku než průvodčí. A zbytek cesty jsem se jenom kochal pohledem na tmavnoucí chodníky a střechy domů přemýšleje o tom, jak je to krásné a hladící duši, když jednou taky někdo, třeba vlak, šlape a řídí za mě. Za železničním mostem jsem se skrze hledáček, okno, dešťové kapky, nesmírnou rychlost a křoviska u trati zahleděl směrem k Vyšehradu, a tak vznikla tato zvláštní, byť pro většinového diváka (jemuž se tentokrát nedivím) asi dost hrozná fotka.
Pak přistoupila Kačka Gottwaldová - mám vás prý všechny pozdravovat. Tak já vás zdravím a přeji příjemný nadstandardní víkend!
(28.4. 22:27)
čtvrtek 27. 4. 2006 Opravdu poslední velikonoční.
Některé dny v životě se zkrátka nepovedou. Někdo říká, že je to způsobeno tím, že se z postele zrovna vstane špatnou nohou. Můj případ tohle naštěstí není, protože kdyby ano, statisticky vzato každý den by vypadal a dopadal jako ten dnešní, jelikož mám špatné všechny obě- taková představa se mi tedy docela zajídá, takže pryč s ní.
Nebudu tu přehnaně šířit blbou náladu, tak jen ve zkratce vylíčím, proč jsem sem dnes dal tuto fotku. V noci jsem špatně spal, což jsem však dohnal ve škole, kde jsem veškeré na mou maličkost směřované dotazy v podivném makrospánku odbýval buď sveřepým mlčením nebo odpovídáním na zcela jiné, pravděpodobně dřívější otázky. Cesta do školy byla rovněž vypečená a zbytečná; došlapal jsem ke škole sice v novém národním rekordu, a tedy včas, jenže na fiktivní seminář. Cestou zpět jsem promokl na špek a rozbil se mi cyklopočítač, načež doma i ten větší se mnou odmítá komunikovat (haló?). Doma na mě na balkoně posléze čekala (ro)zmoklá matrace, na níž jsem zvyklý (v posteli) spát a několik rozzuřených elektronických zpráv od lidí, které jsem z rozličných příčin nepotěšil či jim přímo ublížil. Následné, jistě podnětné a oprávněné výtky rodičů na mou hlavu jsem bral už jen jako střelbu do mrtvol, uklidnění jsem ale našel právě v této, jedné z mých nejidyličtějších fotek z letošní úrody. Definitivně dnešek pohřbím za malou chvíli, až si rozbalím karimatku a vydám se do snů. Tak dobrou noc a zítra veseleji!
(27.4. 22:22)
středa 26. 4. 2006 Mechulinka.
Jak je vám, když jdete někam, kde to sice docela dobře znáte (např. do hospody), ale máte se tam sejít s někým takřka neznámým? Potí se vám ruce a třese hlas už cestou tam, pro jistotu? Přemýšlíte, které otřepané historky jsou ještě trochu vtipné a které už jenom trapné? Pak na tom jste podobně jako já.
Neděli jsem si totiž užíval v příjemném stresu píše do nebe, nebo spíš do pekla volající nesmysly tak, aby se tvářily jako vědecký esej, než mě tato milá neznámá skautka vytáhla z potemnělé komůrky tak nesmlouvavě a nenadále, že jsem se ani nezmohl na nějaký výraznější odpor, čímž mě vlastně vysvobodila. Strávili jsme spolu příjemným povídáním kousek podvečera, pak však kytara pod stolem začala kňourat, že už by to chtělo změnit vzduch, naladit a hrát. V tomhle ohledu jsem pořád ještě podpantoflák, tak jsem utekl k Rádošovi, kam jsem měl původně namířeno - a dobře mi tak, i když gardenpárty s dalšími neznámými lidmi také stála nejen svým způsobem za to.
Jinak, přesně před dvaceti lety skončil Černobyl, ale udála se i jiná zajímavá věc, nicméně o tom až příště, třeba zítra.
(26.4. 22:22)
pondělí 24. 4. 2006 Malý velký brácha.
Dnes byl pro portrétovaného mladého muže den z těch významnějších: účastnil se totiž přijímacích zkoušek na FZŠ s RVJ při PedF UK... abych to zkrátil, na Drtinku. Vypadalo to dokonce a překvapivě, že i docela rád a dobrovolně, že se tedy nejedná o systematický tlak rodičů podle železné logiky "když už bohužel nemůže chodit s bratry do jedné třídy, bude navštěvovat aspoň stejnou školu!". Avšak kromě mě a Piškota tento jistěže nesmírně prestižní ústav absolvovaly (či v jeho osidlech dosud úpí) četné další podivné existence z oddílu; je to zkrátka mezi turisty a známými poměrně oblíbená škola, prostě sou a byli tam samý slušný lidi, jako.
A proč to vlastně píšu? Tahle fotka, pořízená při velikonoční hříčce o tom, jak chodí Pešek okolo (Citrónek nám zjevně malinko fixloval....), má být takovým drobným blahopřáním k předvedenému výkonu, a tedy k dost úspěšnému složení přijímacího řízení. Zároveň mu přeji, aby nezpychl a neusnul na vavřínech, aby tedy zůstal Kubou a Citrónem, jak se patří.
(24.4. 17:08)
Vaše komentáře:
Rádoš: Pche, Drtinka, kam se hrabe na Kavalírku.
Řízek: Jo, studenti z Kavalírky se mají...zejména na plese na balkóně.
Piškot: Navíc tancujou maturitní sólo ve fraku
Rádoš: Ha,ha, ha! V Drtince projistotu netancujou vůbec a Na Vítězné pláni mají dva ze tří studentů k tanci nepřekonatelný odpor!
Piškot: Kecičky.
..já si náhodou svůj maturitní valčík ještě vybavuju..navíc v tanečních jsem nevynechal jedinou hodinu...že to neni vidět je věc jiná
sobota 22. 4. 2006 Barevná.
Klenula se jako železniční most nad zelenou řekou lesa, když se odkudsi prodírajíc se skrze dešťové kapky a sluneční paprsky zjevila. Snad i nejmilitantnější, a tedy neustále válčící děti na chvíli nechaly dřevěné kolty, samopaly a podobné vymoženosti z klacků odpočívat a stejně jako já zaujatě hleděly k barevnému nebi. Vzápětí našly v lese mrtvou srnku, ale to už je jiná kapitola, to už bylo nebe zase takové normální.
Na této duze mě zaujala nekompromisnost, s níž dělí oblohu ve dvě kontrastující poloviny, pravda, trochu nespravedlivě. Nevím, jestli tak činí každá, ale dosud jsem si toho nikdy nevšiml, zas tak často se nevídáme. Mám ale asi též svou duhu na půli cesty mezi světlejšími a temnými stránkami Řízka. Také takhle hezky hraje barvami, jen se jí dnes vůbec nedaří a nechce napsat jistý esej....Duha jedna líná!
(22.4. 19:29)
P.S. Ta kapka budiž důkazem, že opravdu pršelo - samozřejmě, že to není nedbalost, ale záměr....
pátek 21. 4. 2006 Jedna kamenná.
Ceny náhrobků jsem, bohužel, nezjistil, takže tahle reprodukovaná reklama není zas tak dokonalá. Když jsem ten nádherný slogan a tu čarokrásnou kamennou paní spatřil, způsobil jsem v průvodu sotva z vlaku vystoupivších dětí promísených s otrávenými náhodnými kolemjdoucími nebývalý rozruch zběsilým uvolňováním obsazených rukou odhazováním rozličných předmětů, to vše v zoufalé snaze zachytit tuhle momentku - co kdyby ji to pózování záhy přestalo bavit...
Nevím, jak vnímáte tuto další podivnost do sbírky, mně se na ní ale nesmírně líbí to procesí tújí jako smutečních hostů, mraky nad cihlovým sloupkem připomínající dým nad komínem krematoria a pak ta smutná socha.... atmosférou mi to vše zkrátka trochu připomíná mého oblíbeného Spalovače mrtvol, přičemž však jeho genialitě nesahá ta fotka ani po oteklé kotníky.
(21.4. 22:55)
čtvrtek 20. 4. 2006 Se svou milou.
Řízek dohrál na kytaru a zřejmě v zamyšlení nad další písní ji takto láskyplně objal. Bylo mi jasné, že to je přesně ten okamžik, který se musí zachytit na fotku.
Ano, Kája, již jsem jako autorku této fotky požádal o komentář, náladu tohoto okamžiku pomocí jediného stisknutí spouště a dvou předchozích vět myslím velmi přesně vykreslila; navíc bych řekl, že i docela dobře nastínila můj vztah k onomu nástroji, v němž je veškeré snažení o více či méně hudbu až daleko na druhém místě. Navzdory poněkud barokním tvarům této otlučené dřevěné zpěvačky totiž žijeme bohatým citovým životem, a i když se nechá trýznit jinými a i pro ně zpívá, vždy ji odpustím a vezmu zpět do svých rukou. Věřím, že jsme si tak trochu souzeni, přestože by jí s leckým bylo asi lépe. Nemůže mě přeci nikdy zradit - to je všechno jen něco jako rozladěné struny, nic nevratného - a přetrhnou-li se, vyměníme je...
Na snímku je kromě nepořádku v pozadí, Juliiných tepláků a zamyšlení ještě přítomen lehký smutek, těžší únava a jakýsi vděk nástroji a souznění s ním, což je z toho pojmenovatelného asi vše. Zbylo tam ještě něco?
(20.4. 22:24)
Vaše komentáře:
soused: no tak na dnesni komentar bys nejakou milou (nekytarovou) slecnu chytit mohl, uplne jsem nameko z ty cernocerny melancholie
Řízek: Já tebe taky, ty černočerná černoto.
středa 19. 4. 2006 Kvetou meruňky.
Ani dnes vám nenabídnu žádný typicky velikonoční motiv, tedy vajíčka, pomlázky a dívčí zadnice rudé od setkání s nimi. Zkrátka proto, že jsem se snůškou fotek z našeho tematického výletu jaksi dosud příliš neprokousal. Poněvadž však poslední dobou vozím a nosím foťák stále při sobě (což je jistě pozitivní zpráva pro zloděje), pořizuji po svých dramatických cestách do školy a zpět množství fotek, pohříchu nejčastěji na naší zahradě. Odtud pochází i tato obézní včela (čmelák, chcete-li), která se zrovna chystala obtěžovat květ našich budoucích skvělých meruněk, načež byla skrze hledáček dopadena téměř při činu.
Prostě takový jarní motiv, oddechovka, bezpointovka, a tak dál. Ideální pro dočasnou změnu myšlenek, pokud si připadáte nehotovými seminárními pracemi obložený jako ta bageta z občerstvení na Smíchově. Tak jako já.
(19.4. 22:37)
Vaše komentáře:
Rádoš: Nám taky...
úterý 18. 4. 2006 Kytička III.
Jako rozšíření svého skromného virtuálního květinářství jsem pro vás dnes (ještě) zmenšil a snad i odeslal na internet tento nafialovělý květ, který údajně nese honosné a poněkud svérázné jméno jaterník podléška. (To mi bylo sděleno, občanku rostlina nepředložila a jak známo, rostlinstvo patří do těch mnoha sfér, v nichž se zrovna moc neorientuji. Pokud je informace chybná, pak prosím případné botaniky, aby co nejhlasitěji křičeli).
Je to fotografie z daleka - z jistého moravského lesa, v němž se mělo nacházet jakési hradiště. To však bylo v poněkud větším rozkladu, než bych za těch (prý) několik tisíc let očekával; já touhle dobou budu určitě vypadat mnohem lépe. Trochu tím zklamán a zároveň mírně unaven z fotografování dětí a jejich veselých a hravých vedoucích, hledal jsem jiné objekty k nasycení paměťové karty. A jelikož na akty byla přeci jen poněkud zima (a i kdyby ne, chyběly smělé modelky) a od doby, co jsem smyl gel, nejsou autoportréty co bývaly, hledal jsem poklady v listí a větévkách. Nevím, nakolik jsem byl tentokrát úspěšný, zhodnocení nechám na vás a velmi unaven se bryskně rozloučím. Tak dobrou.
.
(18.4. 23:04)
středa 12. 4. 2006 Velikonoční loučení.
...a já odjíždím též, i když do neznáma jiného. Přeji vám z nakrátko usínajících stránek chutné a vydatné Velikonoce a po nich se těším na shledanou s vámi zde i ve skutečné skutečnosti.
Tvůrce Řízkových stránek.
(12.4. 23:57)
úterý 11. 4. 2006 Trsáčovi mají kluka!
Trsáč jr. (-Filip) se narodil 9.4.2006 ve 20:55. 3,78kg, 52cm. Tolik velmi radostná, byť celkem telegrafická zpráva zpráva od muže na spodním snímku. Ta podoba! Na první pohled vidím snad jen jedinou zřejmou odlišnost, a sice, že Filipovi chybí červené oči jeho otce, na obrázku zrovna udávajícího dravý rytmus kapely Divá Mára. Nebudu dnes výjimečně zbytečně řečnit, vždyť nejdůležitější informaci už víte, takže můžete spěchat s gratulacemi; já za sebe přeji Filipovi šťastnou jízdu životem a jeho rodičům mnoho radosti, také jim velmi blahopřeji, Trsáčovi pak vřele děkuji za zaslání fotek.
(11.4. 20:08)
pondělí 10. 4. 2006 Narušení koncentrace.
Zatímco v sobotu jsem byl zcela v zaujetí jedním ze sportů svého srdce, tedy kopanou, v neděli jsme s muži z naší rodiny vyrazili na zábavu, již navštěvuji zhruba tak častou jako operu, tedy zřídkakdy. Byli jsme se zkrátka podívat na hokej do té velké haly na Českomoravské. Na opeře jsem tedy byl jen jednou v životě, zatímco hokejové utkání (počítají-li se i nepříliš motorné pohyby mých kamarádů po drahém ledě v Černošicích) jsem zhlédl již druhé. Narozdíl od té první činnosti bych to klidně i někdy zopakoval. Byl jsem totiž hned několikrát vyveden z omylu. Například v hale vůbec nebyla zima (to mě i trochu zklamalo, byl jsem v rukavicích za blbce), nebyl vůbec slyšet Michal Dusík (to mě zas tolik nezklamalo), a hlavně o komerčních přestávkách po ploše pobíhaly slečny ne zrovna hokejových rozměrů, jimž též zima zjevně nebyla. Snad to byl záměr slávistů pokusit se tak znejistět bezchybného brankáře Sparty; ani tyto neférové prostředky však nepomohly, Petr na slečnu záhy zapomněl, Slávia prohrála na nájezdy a 3/4 z nás jely domů skoro plačky.
Měl bych na hokej chodit častěji, bez mého "mocného povzbuzování" dnes totiž Sparta neuspěla. Nebo že by slávisti nasadili pro změnu obtloustlou brunetku?
Vaše komentáře:
soused: tohle se fakt stalo?Pri pohledu na tu fotku mam dost velke podezreni na fotomontaz...zdalipak je to chyba fotaku, fotografa ci sceny?
piškot: Já to viděl na vlastní oči...akorát s tím "slavia šla domů plačky" bych zrovna nesouhlasil, zvlášť když ještě pět minut před koncem vedla o 2 góly...
Řízek:
Stalo se to, opravdu, aspoň na té velkoplošné obrazovce to vysílali - dolů na led jsem nedohlédl
.
Přece bych vás nešidil nějakými animacemi....
neděle 9. 4. 2006 Forejt vs. Cipískové 3:1.
V sobotu brzy ráno jaksi začal můj taxikářský víkend, když jsem do favoritovy baterie vpravil proud a vyrazil spolu se svými kamarády k druhému utkání letošní hanspaulky, jehož jsem se zúčastnil právě jen jako dopravce, ředitel střídačky (takže vlastně asistent dnes hrajícího trenéra), poradce bezradného rozhodčího ve věci vstřelených branek, a také a především fotograf. Pravda, trochu mě lákalo zkusit si zase po dvou lenošivých měsících aspoň decentně zakopat, ale během několika lehkých "nožiček" s kapitánem mužstva se kotník připomněl tak vehementně, že jsem zase zalezl do autu. Kdyby byla větší zima, zalezl bych i do auta. Na hřišti však vládlo naprosto nepochopitelně krásné počasí, snad i proto se utkání i fotografie myslím nadprůměrně zdařily. Co se týče nějakých dojmů z utkání, více se snad dozvíte ve speciálním fotoalbu, které chystám a možná stihnu připravit ještě před odjezdem na Velikonoce. Snad jen stručně o průběhu zápasu - od začátku byli zelení častěji u balónu, občas i v situacích, kdy by snad ani nemuseli být, například Vlastíkův perfektní volej ze 6. minuty by neměl chybu, kdyby mířil do té správné branky. Územní převahu však "moji svěřenci" korunovali podivným gólem chvilku před koncem prvního a bleskovým Piškotovým úderem na úplném začátku druhého poločasu. Klid do našich řad pak přinesl deset minut před koncem svou druhou brankou Matyáš.
Klid do řad mých cestujících vneslo posléze až vystoupení v Radotíně, jelikož nám vydržel benzín i vůz a nedošlo k výstupu tedy již dříve. Mimochodem, přestože Rádoš cestou k domovu zcela jistě opět týral svůj vůz v otáčkách nesmírných, dojeli jsme díky speciální české uličce mezi osobní a nákladní obranou vozů na Jižní spojce domů asi o patnáct minut dříve. (Nekecám)!
čtvrtek 6. 4. 2006 Vrchol žirafy.
Poté, co mi dnes ráno Pavla v ranním panťáku přislíbila zaslání nějakých jejích fotografii, zaplesal jsem a těšil jsem se celý den, proč to nepřiznat. Nicméně, tentokrát se asi spekulacím o nějakém autoportrétu zřejmě vyhnu, neboť přinejmenším ty dvě srandovní tykadla Pavle chybějí. Ale zase určitě spousta jiných srandovních věcí přebývá, nic proti ní, proboha! Proč jsem tuto fotku vybral, je nasnadě: kromě toho, že mi slečna fotografka poslala jen dvě a tu druhou mi velmi výslovně zakázala vystavit (na ní žirafa nebyla), je zde přeci moje tolikrát demonstrovaná láska ke zvířatům, a to nejen smaženým.
Co mi však nejde do hlavy je, jak ten snímek vlastně vznikl. Ten zvýšený rohatý kůň na snímku byl buďto podměrečný, nebo to bylo vyfoceno z jeřábu, případně tu někdo zjevně vlastní schopnější přístroj než já (nebo nějaký přístroj schopnějšího řidiče?). Ale my se s FZ5 nedáme, že ne? Počkejte, až potkáme žirafu!
(Žirafo, těš se).
středa 5. 4. 2006 Zatímco se koupeš.
Zamyšlen jsem usedl k počítači nevěda, zdali vám dnes nabídnu jednu čerstvou "šmíráckou" podobiznu jisté pohlednější spolužačky, nebo jeden vskutku akční snímek, který mě potkal dnes v metru, když tu mé dilema smetl z obrazovky Vlastík. Ten mi totiž nečekaně zaslal celou zoologickou reportáž ze své nedlouhé návštěvy rakouské metropole (Vídně) a zároveň přítelkyně (Evy). Protože mám zvířátka velmi rád a tamního hrocha ještě osobně neznám (tedy pokud tohle není Vlastův portrét Evou vyfocený) a také předpokládám, že ne každý se za ním do vídeňské zoo vypraví, udělám oběma hrochům radost a dopřeji tomu vyfocenému na této nesmírně navštěvované adrese přibližně 24 hodin slávy. Tak hlasujte, ať si připadá důležitě, pokud však vůbec nějaké takové impulsy skrze svou pověstnou kůži zaznamená. Snad jo.
A spanilý obličej a nevlídné ksichty revizorů tedy počkají, v počítači na ty fotky snad za den dva moc prachu nepadne.
(Pokud byste si i vy zde chtěli nějakou vlastní fotku vystavit, moc rád vyhovím, stačí ji jen zaslat...).
Vaše komentáře:
Míra: ...jen bych to fotil víc zepředu, tenhle záběr z profilu je docela kompromitující, Vlasto víc pohybu....
Rádoš: jé, Vlastíku, tys v tý Vídni nějak zhubnul!
Venál: Tak na této fotografii vidíte jak se koupu v Kosoři
úterý 4. 4. 2006 Sádra zahynula.
Přiznám se, že jsem díky oné radostné vizi nemohl dospat, takže jsem na motolskou ortopedii dorazil mezi prvními nedočkavými důchodci (o pořadí rozhodl až fotofiniš v kartotéce). Sice jsme si na sebe za těch šest neděl zvykli, ale změna je život - hovořím teď výhradně o sádrové noze. A vlastně taky o berlích.
Abych se snad těšil ještě více, přišli jsme (já a břemeno) na řadu až po téměř pěti usedavých hodinách. Mladá paní sestřička mi pak něžně a s pomocí nejrůznějších pomůcek a technik asi dvacet minut čtvrtila bělavého nepřítele, navíc dokonce "nadšeně" souhlasila s fotografováním. Pravda, to ode mne nebyl moc chytrý nápad, pokaždé se totiž evidentně lekla blesku a ten či onen nástroj se pak zaryl hlouběji, než by bylo záhodno. Z toho vyplývá, že moc snímků nemám, i tak jsem málem omdlel. Dobře to však dopadlo, ty na fotce přiříznuté prsty v reálu zůstaly v celku.
Musím říci, je to příjemný obrat, přejít při chůzi z valčíku (dup - ťuk - DUP!) na velmi pozvolnou polku (dup - AU!), zvyknu si rád, děkuji za optání.
Pěkný den!
pondělí 3. 4. 2006 Opeřená hysterie.
(Předem se omlouvám neznámému návštěvníkovi, kterému vadí přemíra "lingvistických" hlášek, za zveřejnění dnešní fotografie. Nemusíš číst dál, o nic nepřijdeš!).
Dnes ráno mě na dveřích vedoucích do jisté učebny (!) překvapilo a vyděsilo výše reprodukované varování. Od počátku jsem byl ale poněkud rozpolcen v nahlížení na smysl jeho poselství. Pohled začínajícího lingvisty v něm zcela přízemně nalezl (například) pouhý, byť lehce komicky působící pleonasmus; avšak zároveň mi přišlo horoucně líto, že budeme muset se spolužáky trochu omezit naši častou a velmi oblíbenou činnost o přestávkách, tedy pronásledování a osahávání opeřenců na chodbách (a že jich u nás - zejména slepic - poletuje mnoho!), a být si sakra vědomi toho, že až zase najdeme někde před posluchárnou uhynulou labuť, že si ji můžeme pohladit právě a jen tehdy, když bude jevit aspoň nějaké známky života.
Nevím, jestli je to pravděpodobné, proto se ptám případných ornitologů či alespoň přírodovědců mezi vámi, zda může mrtvý pták působit jako živý, nebo jestli třeba (dosud) živý může jen dělat mrtvého....brouka. Je to záhada.
neděle 2. 4. 2006 Divá Mára.
Včera večer mi zavolal Franta a sdělil mi, že na mě kdesi na Kačerově čeká neobvyklý kulturní zážitek. Váhal jsem asi jen půl hodiny, načež jsem nakonec usedl do Frantova auta a vyrazili jsme za radotínskou shock-rockovou kapelou Divou Márou a jejím novým bubeníkem, Trsáčem (na snímcích je bohužel schován). Cestou jsme se ještě stavili pro naftu, Míru a jeho náhradní vůz, pročež navzdory čerstvé naftě se Frantovu fordu na koncert nechtělo, má poněkud konzervativní hudební vkus, navíc mu padal výfuk.
V lepenkové restauraci s krycím a značně ironickým názvem Harmony zrovna hrála před- a pokapela To víš, která se vinou absence vzduchotechniky a nekuřáků zcela ztrácela v dýmu. Počkali jsme si na hlavní hvězdy večera, jejichž slušivé oblečky značně vylepšily vizuální dojem. Co se týče hudby, tak od předpovodňových dob, kdy pánové hrávali "U Nata" a kdy jsem je slyšel naposledy, docela přitvrdili. Textům nebylo moc rozumět, jak to tak bývá, ale třeba refrén "Karkulko, Karkulko/ ty blbá holčičko/ myslivec úchylák/ vleze ti pod tričko" jsem si prozpěvoval ještě dnes ráno.
Jsem rád, že už jsem na vzduchu, i tak se mi to však (věřte, nevěřte, jak chcete), velmi líbilo. Snad jsem některé z vás moc nepobouřil - ujišťuji, že si hned teď pustím všechna poslouchatelná alba jisté skupiny z Valašského Meziříčí, abych trochu napravil dojem hudebního heretika. Třikrát dokola.
(Včera žádná fotka nepřibyla z důvodu odpoledního výpadku serveru, na němž jsem hostem. Proto dnes ta extra porce).