|
středa 31. 5. 2006 Reklamní a pojízdná. | vyfotil Ř. 26. 5. |
Poslední májová.
Květen sice za pár hodin definitivně odnese voda, nicméně na mém kole jeho
pozůstatky v podobě elegantního bahýnka zřejmě ještě nějakou dobu
zůstanou; nerado se totiž, podobně jako jeho majitel, myje. Přestože je to
jako vzpomínka na tento dlouhý, zajímavý a svým způsobem i krásný a
neopakovatelný měsíc poměrně chabé, je to pořád lepší než nic. Pokud však
zobrazené bahno není ještě staršího data, což je taky klidně možné. U mne
je možné všechno, navíc platí, že jaký pán, takové kolo. (31. 5. 20:25)
Vaše komentáře: |
||
|
pondělí 29. 5. 2006 Ze života hmyzu. | vyfotil Ř. 25. 5. |
Pouze o broukovi
Ti dva z vás,
kteří mají rádi dlouhé věty, dvojsmyslnost a rozvleklé úvahy o životě,
nečtěte dále, dnes bude opravdu stručně, krátce a jednoduše, tedy aspoň
doufám. V dnešní fotce a v jejím komentáři se snad ani žádný jinotaj najít
nedá, tak se o to prosím radši nikdo nepokoušejte, ano?
(29.
5. 19:53) |
||
|
neděle 28. 5. 2006 Pod palbou. | vyfotil Ř. 27. 5. |
Ostřelován na Dětském dni
Prý necelá
stovka dětí nalezla včera (cestu) na pozemek turisťáku, kde se konal
tradiční a všemi milovaný Dětský den. Zpráva o této akci prosvištěla
dokonce éterem prostřednictvím místního rozhlasu (pokrok nezastavíš), kde
ji kdosi unylým hlasem přečetl, a Žvejkovy plakáty visely téměř na každém
nároží, kde neviseli komunisti (myslím jejich propagační materiály), a
hlavně navzdory rosničkám bylo poměrně letně - takže se není čemu divit,
že se před klubovnou pohybovalo i solidní stádo dětí naším oddílem dosud
nezkažených.
(28.
5. 13:53) |
||
|
sobota 27. 5. 2006 Most. | vyfotil Ř. 23. 5. |
O viaduktu a tak.
Nevypadá
nikterak monumentálně, když se tak klene nad Kocourským potokem, jehož
vody bezprostředně poté, co si s hlavou vyvrácenou v brutálním záklonu
prohlédnou ony oblouky, smísí nedaleko vesničky Žampach s kalnou Sázavou.
Přesto je to údajně nejvyšší kamenný most na místních drahách u nás (ať už
si pod touto krkolomnou definicí představíte cokoli), jeho nejdelší noha
měří asi 41 metrů, pokud mě má nevěrná paměť jako obvykle nezradila. Abych
doplnil ještě jednu věcnou informaci, most postavili na samotném konci
devatenáctého věku italští stavitelé a dělníci. A klene se dosud a vlaky
po něm pořád jezdí. I když onehdy zrovna žádný nejel.
(26.
5. 22:53) |
||
|
pátek 26. 5. 2006 Sběratelé lahví. | vyfotil Ř. 25. 5. |
Amatéři Radotín neskončili poslední!
Ačkoli tomu tak
dlouho nic nenasvědčovalo, mužstvo složené z nešikovné, leč nadšené
čtveřice mladých mužů (ti tři na snímku plus fotograf) neobsadilo v
Amatérské bowlingové lize (podobnost názvu soutěže s tím naším je čistě
náhodná) nelichotivé poslední místo, nýbrž o třídu lepší, šesté, tedy
předposlední. Jak je to možné? Po poměrně nešťastné první polovině
soutěže, kdy náš tým zápolil s vlastní nemohoucností, nestálostí výkonů a
zajisté taky s nepřízní osudu a po zásluze měl na kontě pouhé dva body za
jedinou náhodnou výhru, jsme totiž v posledních dvou turnajích šli
štěstíčku trochu naproti a uhráli dalších 15 (!) bodů. Zvláště včerejšek
byl opravdu vypečený: náš tým působil, jako by zapomněl na stigma toho
nablblého jména, pod jehož křídly hrál, a z šesti zápasů čtyři vyhrál a
jednou vyválčil remízu. Tím jsme se dostali na dostřel klidnému středu
tabulky; od čtvrtého místa nás pak dělila jen jediná shozená (vlastně v
podstatě neshozená) kuželka....
(26.
5. 11:13) |
||
|
středa 24. 5. 2006 Čarodějnice. | vyfotil Ř. 23. 5. |
Dívka lehčí než vzduch?
Už jste někdy na
kole jeli podél Sázavy vzhůru od Pikovic do Kamenného Přívozu? Po té
červené značce, jež kopíruje jak horizontální rozmary říčního koryta, tak
vertikální nešvary místních kopců, skalek a skal? Pakliže nikoli, mohu vám
tento výlet vřele doporučit, a to nikoli proto, že bych vás považoval za
své úhlavní nepřátele. Je to totiž zajímavá trasa, při níž nacvičíte kromě
nudného dřepění v sedle i tlačení, přenášení kol do strmých, do nebe
vedoucích schodů a klidně i další činnosti, s cyklistikou ne úplně
související, jak je libo. Co však překvapí snad i člověka, který si
nedobře nastudoval mapu a při plánování výletu věřil víceméně jen své
chatrné paměti (někdy by se mi to mohlo i vymstít), je čarodějnice,
vznášející se nedaleko jakési chaty. Loni, když jsme tudy kráčeli s
vlčaty, vypadala ještě jako standardní pohádková zrůda, ale jak ona za ten
necelý rok zpustla! (Vkrádá se myšlenka, jak asi dopadla slečna, jež tehdy
kráčela s námi - ale věřme, že se jí daří lépe než dámě na snímku).
(24.
5. 21:55) |
||
|
úterý 23. 5. 2006 Hudební šmírácká. | vyfotil Ř. 21. 5. |
Máte na to vyfotit Jirku?
V rámci zběsilé
neděle, která měla (to jsem však ještě nevěděl), podobně jako "dlouhé"
19.století poněkud přesahovat do dalšího časového úseku, jsem doslova za
pět minut osm dorazil do Balbínovy poetické hospůdky třímaje dva lístky na
koncert Jirky Schmitzera, muže, který nejenže svým nezaměnitelným a téměř
punkovým projevem bourá bariéry folkové škatulky, ale je také jedním z
mála umělců postižených cenzurou i za tohoto režimu (jeho skladba Máte na
to? údajně a kupodivu nesmí do éteru, ku škodě nás všech).
(23.
5. 20:33) |
||
pondělí 22. 5. 2006 Stalinovy schody. | vyfotil Ř. a Siki 21. 5. | |
159 stupňů ke slávě?
Než se vrhnu
střemhlav ze schodů do propasti popisování dnešních obrázků, ještě letmo
zdůvodním, proč přibyly fotky až nyní a ne třeba o víkendu. Ony by třebas
i chtěly, jenže samy se bohužel na web nepřidají a zástupce pro případ mé
nepřítomnosti v důsledku pozdních nočních návratů zpět před placatou
obrazovku jsem dosud neurčil, ale možná vypíšu konkurs - nehlaste se
prosím všichni, ano?
(22.
5. 17:29) |
| |
pátek 19. 5. 2006 Pomalá něha. | vyfotil Ř. 19. 5. | |
Poznej šnečí lásku!
Oplzlosti, na to
mě užije. Ale oplzlosti plžů? To tu snad ještě nebylo! Pakliže to ovšem
nejsou mlži, což by se při mezerách rozměrů kytovců v mých zoologických
znalostech mohlo snadno přihodit - kaji se a přiznávám, že jsem při
hodinách biologie na všech protrpěných stupních vzdělání spíše spal. Avšak
nejvyšší pozornost ze všech učebnic jsem tradičně věnoval biologickým obrázkovým
přílohám, a (světe, div se) nejen těm věnovaným lidské anatomii. Nicméně,
jestli se nepletu, taková skupinová fotka hlemýžďů do žádné učebnice
neproklouzla....
(19.
5. 23:13) |
||
čtvrtek 18. 5. 2006 Noční barevná. |
vyfotil Ř.
12. 5. okomentoval Pája Špás! |
|
Je půlnoc nádherná, svítí pitevna....
Říkáte
si, jakou energii dokáží vyzářit mladí nadějní medici při svých
pravidelných pitvách, kdy otevírají tělesné schránky vás pacientů? Někdo
by při pohledu do oken jejich pitevny řekl, že jde o energii přímo
magickou. Pratchettovci by její barvu určitě označili za přímo Oktarínovou.
Muži by se hádali se ženami o modré, zelené či tyrkysové. My zasvěcení
však víme, že to je barva, kterou jistý kolega dentista (netřeba jmenovat)
z první lékařské fakulty doslova "vyrábí" při nácviku aplikace kompletního
diamantového chrupu svojí novou pozitronovou vrtačkou. (18. 5. 21:39) |
||
středa 17. 5. 2006 Filozofická fotbalová. |
vyfotil Ř.
17. 5. |
|
Dnes byl na Univerzitě Karlově Sportovní den...
Jedna moje
vlastnost je do života opravdu naprosto nepraktická a v jistých ohledech
se s ním ani moc neslučuje. Mám hrozný problém cokoli odmítnout a nechám
se pokaždé ukecat, což bohužel všichni vědí, takže to tu klidně mohu
přiznat. Á propos: on to stejně nikdo nečte. Nicméně, marná byla snaha
tatínkova, jenž mi kdysi věnoval knihu o umění asertivity v domnění, že to
ve mně přehodí tu výhybku správným směrem.
Zase jsem se totiž nechal vlámat do fotbalového turnaje pro studenty univerzity,
aniž bych tuto hru zrovna moc ovládal a zároveň onu školu natolik zvládal,
že bych mohl s klidem zahodit tuto příležitost k celodennímu studijnímu
volnu. (17. 5. 23:15)
Vaše
komentáře: |
||
úterý 16. 5. 2006 Křížek u cesty. |
vyfotil Ř.
7. 5. |
|
Poezie svého druhu?
Předpokládám, že
nejsem první ani poslední fascinován fenoménem křížků u cest. Sbírám je
fotoaparátem skoro tak nadšeně jako polní kvítí či oči sympatických slečen
(ani muži však v tomto ohledu nepohrdnu!). Co láká neznaboha mého
typu k těmto leckdy zubem času okousaným nemluvným svědkům neodvratného
plynutí doby? Inu, předně je to jejich estetická hodnota; ano, půjdu do
toho, zahodím akademickou esejistickou strohost a zcela nekriticky
vypustím z klávesnice slovo krása. Je to krása pro mě nevšední navzdory
tomu, že v některých koutech, kterými jsme v poslední době procházeli,
byly téměř na každém kroku. Často jsou také tyto stavbičky na
opravdu zajímavých místech, a přestože se jedná zcela nepochybně o díla
lidské ruky, vytvářejí s okolním prostředím téměř symbiózu. (16. 5. 22:22)
|
||
pondělí 15. 5. 2006 Metro v Radotíně! |
vyfotil Ř.
13. 5. |
|
Metro přijelo...
Dnes večer pro
vás nemám žádné obrázky z jakýchkoli nočních výprav, nýbrž (denní) snímek,
který předběhl dobu - zkrátka takový pohled do budoucnosti ve stylu sci-fi.
Jestli si totiž dobře pamatuji, tak podle mapy rozvoje pražské podzemky by
do nejkrásnější pražské postindustriální periferie krtek měl dorazit sice
co nevidět, ale asi -+ v roce 2100 (pokud jsem se o několik let sekl, pak
se omlouvám), navíc snad jako tmavě růžová trasa Y s přestupem v Kosoři, v
Kuchaříku, nebo v nějaké jiné podobné díře. Tudíž jsem byl v sobotu ráno
příjemně překvapen, jak se to Dopravnímu podniku podařilo pěkně urychlit,
když místo panťáku přijela na druhé nástupiště pod ty zdvojené hodiny
(mimochodem, další záhada radotínského nádraží - ony se navzájem hlídají,
aby jedny druhým neutekly?) taková moderní souprava. Takže nám tu už vůbec
nic nechybí. Snad jen ty tramvaje!
Vaše
komentáře:
|
||
neděle 14. 5. 2006 Noční výprava II. |
vyfotil Ř.
12.-13. (?) 5. okomentovala Klára (Aška) |
|
O rozzlobené kachně a tak...
Po hladině Vltavy poklidně pluje
Pražský hrad a jedna rozzlobená kachna, kterou fotograf nemilosrdně
vyrušil z jejích opeřených snů. (Jen není vidět, schovává se v tmavém
koutě obrázku). Ač jsem tvor spíše přírodní, někdy se mi Praha skoro až
líbí. Člověk ale musí být ve správný čas na správném nábřeží pod správným
mostem - a potom je to (i když to bude znít jako laciné klišé) ta správná
romantická procházka. Ať všichni japonští turisté zblednou závistí! (14. 5. 21:10)
|
| |
sobota 13. 5. 2006 O motýlí kráse. |
vyfotila Kamča, 25. 4. | |
Pohlédnout motýlovi do tváře
Pro biologa možná krásný
pohled na motýlovo sací ústní ústrojí a složené oči, pro nás ostatní spíše
úlek. Jak může mít tak překrásný tropický motýl tak ošklivou tvář? Všichni
známe motýly jako třepetající se nádherně zbarvená stvoření, která patří
k letní romantice. A co teprve, když si vzpomeneme na motýla Emanuela,
který se dvořil Makové panence. S tímto obličejem by asi neuspěl. A tak
vám mohu jen přemoudřele poradit: Dívejte se motýlům na křídla a lidem do
srdce. A mějte se rádííííííí. (13. 5. 15:00)
|
||
čtvrtek 11. 5. 2006 Oční hra (něco jako pexeso). |
vyfotil Ř., 6. 5. | |
Skoro
interaktivní hříčka pro ty, kteří nemají co dělat. Ani dnes nepřibude jen jediné foto, nýbrž tématická série kukadel, neboť oko je prý brána do duše. Aniž bych toto zpochybňoval (na to nemám), nabízím hned dvanáct takových bran, jak jsem je sesbíral na posledním výletě. Na vás pak je, pokud jste dostatečně hraví a panenky a jiné pomůcky vás už omrzely, je pospojovat je s jejich majiteli, které najdete, jako dost velkou nápovědu, níže. Jediné úskalí je snad v tom, že jeden z modelů má ve sbírce hned dvě oči, jinak by to neměl být problém. Své návrhy řešení pište sem nahoru, na pavlač nebo, pokud chcete být diskrétní, mailem. Nejúspěšnější nic nedostanou, na to zapomeňte, ale rád je tady veřejně vyhlásím. Ještě upozorním na obličeje níže, zatím ještě pochopitelně nejdou zvětšit (to by bylo už moc snadné...), ale to se po skončení Oční hry změní, protože pár z nich za zhlédnutí určitě stojí. Hlavně můj autoportrét. Haha. Jestli se vám nějaké z očí líbí více než jiné, hlasujte v anketě, pro ty, kteří identifikují své, mám skvělou zprávu - lze hlasovat víckrát. Nakonec dodám, že pokud vám tu vaše oko citelně chybí, pošlete jej, nebo si ho ode mne nechte brzy vyfotit, rád sbírku i anketu rozšířím. (11. 5. 18:35)
|
Oční hru najdete ZDE! | |
středa 10. 5. 2006 Večer na venkovské silnici. |
vyfotil Ř., 5. 5. | |
Franta Teplák a
Honza Montérka jsou mistři! Občas cítím, že se cosi přihodí, ještě před tím, než do té události šlápnu. Tak jako mi bylo dopředu jasné, že dneškem se ucho mého proklouzávání testy utrhne a že dnes píchnu pneumatiku, mě něco přimělo, abych na konci vesnice Ovesná Lhota, když jsem v dáli zaslechl stodvacítkový hukot, náhle zapjal odpočívající foťák a zaujal pozici pozorovatele. (Mimochodem, ten název sídla jsem si fakt nevymyslel, pokud ano, pojmenoval bych ji přeci kalambúrem Ovesná Ves). A skutečně! Jakmile se vozidlo zpoza zatáčky vynořilo, bylo mi jasné, že jsem se nemýlil. O několik vteřin později vznikla první část fotorománu o pátečním večeru na vesnici. Po jejich oslavném průjezdu kolem špalíru klopýtajících dětí jsem byl sice trochu zmaten, ale pak jsem se rozvzpomněl, že se dnes přeci hraje hokej! Asi byla zrovna přestávka. Děkoval jsem relativní časnosti našeho přesunu, jelikož škodovka, vyladěná nejspíše v blízké obci Tunochody, jela ještě relativně rovně. Po asi čtvrthodince poklidu se v dáli rozeřval motor podruhé. I tentokrát jsem zareagoval a měl možnost mladíky, ještě o něco rozjařenější ("Kur*a! Už mám dvě!") vyfotit znovu při jejich cestě zpět. Záhadou pro mě však zůstalo, kde ve Vlkanově sehnali další láhev, když v té obci nebylo kromě zrušené školy a několika bizarních traktorů vůbec nic. Jen vím, že utkání s podceňovanými Lotyši pak skončilo nesmírně smírně, takže špatně. Jak dopadli Franta s Honzou? P.S. Asi nerozumíte dnešnímu podnadpisu. Obě fotky mi totiž svou náladou připomněly vynikající snímek Mistři!, obávám se však, že i ony zůstanou tak trochu nepochopené. Ale třeba ne. P.P.S. Někomu slibovanou přehlídku očí možná dodám zítra, jo? (10. 5. 23:07) |
||
úterý 9. 5. 2006 Lovecká. |
vyfotil Ř., 7. 5. | |
Veleještěr
uloven Aniž bych se chtěl vědomě někoho dotknout, jako nejmilejšího a nejzelenějšího tvora, který mi během uplynulého výletu před kamerou pózoval, s klidem označím sympaťáka na dnešním snímku. Naše setkání vinou okolností sice nebylo z nejdelších, přesto si získal mou přízeň i způsobem, jakýmž vzdoroval publicitě a šťouravému objektivu mé milé FZ5. Na zarputilosti, s níž dlouho odmítal opustit své tunelovité hnízdo - prostor, z něhož se vysmíval mému křečovitě přikrčenému nepohodlí v jehličí a rostlinstvu-, je leccos obdivu a následování hodno. Ale podobně, jako jsem i Péťu, která okamžitě pozná kameru mířící na její osobu zabraňujíc tak rozmělňování její vzácnosti do obrázků, nakonec po mnohých nezdarech vyfotil, i tento krasavec nakonec neodolal a těsně před překapáním poháru mé trpělivosti na kratičký moment vystrčil ze svého jistě útulného bydla aspoň část své bytosti, čímž jsem ho dostal. Viditelně rozladěn se pak odplazil zpět; ani jsem mu nestihl poděkovat. Lov je mnohdy cennější kořisti, tentokrát však snad stála za to. Aspoň pro ten pocit. Jen bylo krapet nepříjemné dohánět ten turistický dav, který mi mezitím zmizel kdesi za obzorem. (Počkali na svého organizace neschopného Japonce před hospodou, naštěstí). Původně jsem se domníval, že z čistě cvičných důvodů souvisejících s zítřejším testem napíšu dnešní komentář německy. Avšak záhy jsem kromě prostého faktu, že německým můj jazyk bývá opravdu nerad a vcelku zřídkakdy, seznal, že netuším, jak se touto řečí řekne ještěrka. Pochybuji, že die Ieschtärrke. Taky nevím, jestli by se proto, že se jednalo o samce, jak mi podle barvy jeho metalízy sdělily odbornice z našeho oddílu, dalo hovořit o tomto tvoru jako o ještěrovi. V němčině by to asi moc vtipné nebylo. Takhle sice taky ne, ale aspoň tomu jak vy, tak já rozumíme. (9. 5. 23:19)
|
||
pondělí 8. 5. 2006 Letecký den. |
vyfotila Kája, 6. 5. | |
Skejťáácíí! Nevěřili byste, jak je těžké vyfotit člověka, když skáče. Jelikož totiž foťák má při focení jistou prodlevu, musí člověk odhadnout, o kolik dříve před skokem zmáčknout spoušť, aby nezachytil jen skokana dopadajícího na zem. Mně osobně to dělalo docela problém, takže vznikaly fotky sice zajímavé, ale aktér nebyl moc často ve vzduchu, nýbrž na zemi. Nakonec nějakou chytrou hlavu napadla spásná myšlenka, že bude nejlepší, když skočí všichni tři letci, ale každý v jiný moment, abych vyfotila ve vzduchu alespoň jednoho, když už ne všechny...A hle, povedlo se nejen to, ale také jakési rozebrání skoku, neboť na fotce jsou zřejmé všechny jeho fáze - výskok, let i dopad. Mimochodem, všimněte si Řízkova zcela profesionálně skejťáckého letu! Vřelé díky Káje za písemné a obrázkové zachycení chvilky, kdy dva víceméně a jeden více dospělí zničehonic a bez jakékoli objektivně změřitelné příčiny začnou uprostřed polí soupeřit se zlořádnou a omezující gravitací a někteří i s nepřízní kloubů. Vskutku, krásně jsme si zalétali, než nás život zase usadil zpět na zem. Komentář je výstižný a přesný, jen ho usadím do kontextu svého životaběhu - stalo se v sobotu na víkendovce kamsi ke Světlé nad Sázavou. Vynikající výlet, množství fotek a nějaká z nich možná už zítra.... (8.5. 22:25) Vaše komentáře: soused: ...napadita fotka
|
||
čtvrtek 4. 5. 2006 Vzdušný dům. |
vyfotil Ř., 1. 5. | |
Maje před
sebou nakousaný smažený hermelín se stydnoucími hranolky rozprostřenými po
talíři, jehož prostřednictvím mi šéfkuchař přál vše nejlepší k
sedmdesátinám, rozhlížel jsem se po Kamenném Přívoze a hledal v obci s
celkem zvláštním názvem nějaké další kuriozity. Podařilo se, naproti
hospodské terase totiž stál dům s opravdu precizním výhledem do zahrady -
a do ulice zároveň. Jedním oknem. Velkolepé. Snad pro zdůraznění tohoto
efektu majitel nechal okna vysklít a zbytek domu zbourat, avšak elektřina
zjevně zachována jest. Každopádně mě tato stavba velmi udivila, třebaže vám možná přijde normální. Těžko říci, nechám to na vašem úsudku a na vašem způsobu vnímání světa. Mně tato scenérie přijde svým způsobem krásná, jen jí chybí nějaký rozněžnělý pár pod rozkvetlými stromy - bylo přeci prvního máje! Tímto zvoláním se rozloučím na nekonečné tři dny, v pondělí večer se těším opět na viděnou nad (vlastně pod) nějakou normálnější fotkou. Prima víkend všem! (4.5. 22:08) |
||
středa 3. 5. 2006 Kytička IV. |
vyfotil Ř., 30. 4. | |
Plicník
lékařský, seznamte se. Jsem, pravda, zejména silniční a pocestný (rádoby)cyklista; já i bicykl jsme k tomu každý svým způsobem předurčeni - veteránské Made in Taiwan kolo svým zcela hladkým pláštěm zadního kola a la formule jedna, já pak svým poměrně nedobrodružným a poserovským naturelem (ale!), a hlavně zálibou v nádherném zvuku svistotu pneumatik po asfaltu a ve zběsilém poskakování vidlice po dlažebních kostkách. Přesto však občas zabloudíme někam za hranice cest a všedního dne, někdy doslova, občas nás však někdo znenadání, či plánovaně vytáhne. Takhle jsme na samotném sklonku dubna hledali se sympatickou spolužačkou Klárou v okolí Karlštejna děsivými pověstmi a pavoučími vlákny opředené štoly a pokoušeli se objevit Ameriku. Byli jsme úspěšní jen částečně, avšak zcela neplánovaně jsme třeba nalezli stádo plicníků, nedaleko dubu Sedmi bratří. Pak jsme třeba v pizzerii narazili kromě obligátní Bílé dámy i na herce Duška. Měl štěstí: jeho jsme nesnědli, ačkoli nám jeho humor není moc blízký. Ale to jen tak na okraj, nebo pod čáru. Tak snad na vás tato poměrně vzácná a pohledná léčivka bude mít také blahodárný vliv; o spolužačkách a výletech a jejich vlivu na mě vám povím zase jindy. Přeji barevný večer, případně i noc, chcete-li, a pro dnešek se loučím. (3.5. 21:39) |
||
úterý 2. 5. 2006 Rafťáci. |
vyfotil Ř., 1. 5. | |
Vymazlená
Sázava. Nad hlavou slunce, nad naší vodou mračna - tak nějak vypadalo prvomájové ráno, které zběsile utíkalo vstříc dopoledni, zatímco jsme u klubovny netrpělivě čekali na zpožděné kolegy vodáky. Ráno vůbec nezačalo moc dobře, už v jeho počátcích mě zastihly podivné esemesky naznačující nějakou souvislost mezi opilým mužem utonulým na jezu z předchozího dne a naší výpravou, jiní účastníci mě zřejmě s uštěpačným úsměvem telefonicky obviňovali z neznalosti aktuálního vodočtu. Ale i přesto všichni dorazili. Někteří však zřejmě jen proto, aby nám sdělili, že nejedou, což je však sympatické gesto, když už nic jiného. Ostatní přivezli čerstvá čísla potvrzující nadobyčejný výskyt vody v úseku Týnec nad Sázavou - Pikovice, který byl tím vyvoleným. Zalekli jsme se jen částečně, přibalili pálavu a objednali raft, jelikož nebylo jisté, jestli bychom těmi všemi nadbytečnými kubíky našimi otevřenými loďmi propluli se zdravou kůží, a nakonec jsme se v počtu pěti mužů (já, Rádoš, Honzina, Franta a favorit) a tří žen (moje máma Hanka, Kamča a xantie) dokonce zhruba v 10:45 (!) vybatolili směr Týnec. O průběhu plavby se zřejmě rozepíšu podrobněji během tohoto týdne pro potřeby stránek TOM, nicméně mohu vám prozradit, že byla velmi pohodová a zároveň napínavá, svižná, vlnitá a houpavá, ne nepodobna jízdě favoritem s už poněkud laxními tlumiči hlavní třídou v Kosoři. Počasí nám bylo nakloněno, po šedivém nebi táhly bílé mráčky, teplota temně šedé vody byla odpovídající (přesto má tragikomická lázeň při výstupu z plavidla nebyla, pravda, nezbytná) a nálada na světle šedém raftu byla...určitě taky světlá. Ačkoli já vlastně nevím. Já tam totiž nebyl, vlhnul jsem s Frantou na zelené pálavě, pochopitelně mimo záběr. Taky to někdy zkuste, bylo to bezva, velmi doporučuji! A co se událo dneska? O tom zase někdy jindy, jo? (2.5. 20:19) |
||
pondělí 1. 5. 2006 Střelec v rašeliništi. |
vyfotil Citrón, 29. 4. | |
Ještě jedna
vzpomínka na sobotní zápas Fotbalové utkání bylo hezké a padlo v něm docela dost šancí ale opravdu nejlepší bylo že FC Forejt v černozelených dresech doslova rozdrtil FC Delirium 2-1. Na této fotce je Franta a záludný hráč Deliria který se snaží sebrat Frantovi míč. Počasí bylo hezké ale byly tam velké louže a taky hodně bahna. Moje hodnocení hráčů: Řízek 2,5, Piškot 2, Marťas 2, Vlastík 1, Péťa 2, Franta 1,5, Matyáš 3, Zdeněk 1. Nejlepší hráč zápasu: Tlustý stoper Deliria. Vypadal na první pohled docela směšně ale hrál dost dobře a nikdo s ním nechtěl jít do souboje ohledně jeho tvrdého a velkého břicha. Tolik mi o zápase, který sledoval a který měl tu čest fotografovat, napsal Citri. Myslím, že to pěkně vyfotil i vystihl, jeho komentáře se vyznačují podobnou mírou zmatenosti, jako ty mé. Snad jen upřesním hodnocení hráčů, neboť Citrón neuvedl, že hodnocení našeho brankáře je vlastně průměr, který sestává ze dvou složek - jednou z nich je můj vlastní neslaný nemastný výkon (5), tou druhou je výkon mé pravé tyčky (1), jež byla narozdíl ode mne vždy na svém místě. Ale to jen tak na okraj. Nicméně doufám, že se nejen s Citrónem, ale i s dalšími fanoušky budeme shledávat na našich zápasech i častěji, tedy že třeba ještě letos někdo přijde. Hezký prvomájový večer všem přejí od počítače Citrón s Řízkem! (1.5. 20:34) |