|
|
|
úterý
24. června 2008 Na
dřevě. |
text a foto Ř. |
Na
táboře bez dětí
Tábor starším z radotínských turistů každoročně začíná mnohem dříve, než
se na louku do barevných stanů nastěhují dětští nájemníci, bordel a
plíseň. Kromě nesmírného počtu jiných věcí, jako je například tábořiště
samo, je potřeba obstarat i dřevo na stavbu kuchyně. A přestože jsem s
děravou patou oficiálně na neschopence, vyrazil jsem tam také. Všude
dobře – tak co ve špitále?
Jenže páteční odpoledne se mi nečekaně (příjemně) protáhlo, a tak mi
ujel Frantův autobus vezoucí dřevorubce k Čimelicím. Po návratu do
reality jsem tedy vyrazil coby opožděná polovina naší cestovky fávem,
maje za spolujezdce kytaru a berle. Doufajíce, že případná policie bude
benevolentní, nepřipoutaly se.
Přijel jsem potmě, na louce hořel oheň a kolem něj bylo shromážděno
množství milých lidí. Povídali jsme a zpívali, milá písmena k radosti
všech rozvibrovávala můj telefon, a než se nad obzor vyhoupl měsíc,
pokousalo mě několik desítek nepříčetných mravenců, když jsem jim
nevědomky vstoupil do hnízda. A pak se šlo spát.
V šest hodin mě s dramatickým výrazem ve tváři vzbudil Venál. „Hele Luky
tó mně se chce na velkou, hoď mě prosím tě na benzínku, víš co.“
Absurdita a bezprostřednost požadavku a má rozespalost způsobily, že
jsem podle očitého svědka pouze nevěřícně přikývl, natáhl na sebe nějaké
oblečení a jal se startovat vůz. Pumpa byla samozřejmě
zavřená.
Zhýčkanému Václavovi nezbylo, než vydat se všanc přírodě a komárům.
Sobotu jsme coby vyvolení strávili převážně pod agresivním sluníčkem,
rozkládali jsme jakousi ohradu, k velké nevoli padesátimetrových kopřiv,
které stejně jako klíšťata mají tu magickou schopnost, že proniknou i
tlustými, naprosto asexuálními tepláky. Ředitel zeměkoule Vlastík nám
navíc udělil důvěru, projektovali jsme tedy kuchyň a jídelnu. K utvrzení
nenávratnosti našeho řešení jsme i rovnou vykopali základy pro stavbu.
Tato činnost nám zabrala zbytek tropického dne a velkou část dalšího.
Ten se uzavřel večeří na Hvížďalce, na plátně nad námi mezitím ruští
fotbalisté metli z mistrovství Holanďany, ale to už jsem neviděl. Byl
jsem s Frantou u ohně, na němž mi pak následující ráno uvařil kafe. To
mě po noci, kterou mě provedlo stereofonní chrápání Venálovo a Milanovo,
postavilo na nohy. A opět nás čekala práce pod žhavým slunečním
kolečkem. Ujeli jsme s Vaškem o něco dřív, takže jsme možná nestihli
posbírat úplně všechny víkendové zážitky. Ale zase pár velikých lesních
jahod.
Prý byly moc dobré.
(24. 6.
23:23)
|
|
Pravda, koní dnes na hřišti moc nebylo, jinak je však malířův popis zápasu
celkem výstižný |
|
|
neděle
22. června 2008 SEdláci
u chlumce (FC
Forejt - DRNY 0 : 8). |
text Ř., obraz Vincenc Beneš, národní umělec
(převzato ze stránek chlumec.hyperlink.cz) |
Stylová
tečka za 'povedenou' sezonou
V prvním poločase velmi prořídlé řady Forejtu na hřišti na Sahaře ještě
celkem se ctí vzdorovaly početnějším Drnům, po změně stran už následoval
kolaps. Po dvou slepených brankách v úvodu zápasu se obraz hry celkem
vyrovnal; velké šance pak měli Matyáš a Zdenek, ale i soupeři - nutno
pochválit našeho brankáře, který měl hlavní zásluhu na tom, že jsme
nakonec nedostali branek tucet, kopu, či dokonce veletucet.
Ve druhém poločase jsme zkusili 'populární' reprezentační styl
nakopávaných balonů na Kollera Zdena, jenže o jeho efektivitě nejlépe
svědčí výsledek. Po dalších dvou koncentrovaných gólech se utkání
proměnilo v exhibici kombinujících Drnů, kteří s volností obcházeli
vyčerpané a odevzdané Forejty za neustálého narůstání skóre, čemuž jsem
ještě musel přihlížet jako rozhodčí. Imaginární ukazatel se zastavil na
osmičce, kam ostatně stejně směřujeme. Jen už to bude bez Honzy H., jenž
mi před chvílí oznámil konec angažmá.
Hodnocení hráčů na Vlastíkovu žádost psát nebudu. Nicméně děkuji všem,
kteří dnes na hřiště dorazili (Matyáš, Zdeno, Zdenda, Václav a Honza H.)
a alespoň se zúčastnili, když už si ty výhry šetříme na příští sezonu.
(22. 6.
19:13)
P.S. Omlouvám se Mechulince za přemíru fotbalu, ale slibuju, že od něj
budeš mít teď dlouho pokoj.
|
|
|
|
|
středa
18. června 2008 FC
Forejt - Basta fidli 0 : 2. |
text Ř., foto pan Huk & Ř. |
„My
zdržujeme, vy zase kontrolujete registračky."
Začněme tentokrát pozitivně. Nikdo se nezranil. Nedělní odpoledne
ukázalo po intenzivnější přepršce svou slunečnou tvář, takže jsme
nezmokli. Hřiště v bezprostřední blízkosti komerční zahrádky zrzavého
bobra jsme všichni našli, ačkoli nejmenovaný nynější řidič a bývalý
brankář nejprve omylem zajel přímo na parkoviště OBI, touto vlastní
orientační blamáží jsem však aspoň pobavil spolucestující. Hráčů opět
dorazilo přehršel. Tím však výčet pozitiv, alespoň prozatím, končí.
Před zápasem jako by někdo vypsal soutěž ve strefování břevna opodál
stojící branky; náš jediný míč se od něj odrážel v jednom kuse a dopadal
na hrací plochu, z čehož měli hráči ještě nedohraného předchozího
střetnutí velkou radost. Červených hráčů bylo podstatně méně než nás.
Však jsme také poskládali celé dvě úderné pětky, které hned po úvodním
hvizdu vlétly na soupeře, samozřejmě ne najednou, ale postupně – nejdřív
jedna, potom druhá. Začátek zápasu se nám velmi povedl, vytvořili jsme
si sice poměrně platonickou, ale zato stálou převahu, což letos zrovna
mockrát k vidění nebylo. Takže zatímco se naše obrana v čele se Zdendou
mezi tyčemi mohla víceméně slunit, na druhé straně hřiště obě formace
občas docela slušně zahrozily.
Vedení měl na svých nových kopačkách tanečního vzhledu Matyáš; Jirka ho
dvakrát přihrávkou z hloubi pole nalezl osamoceného před brankou, avšak
k naší škodě žádnou z poměrně prudkých přihrávek nedovedl proměnit ve
vedoucí gól. Po jedné nepovedené Jirkově střele se mu to málem zdařilo
aspoň na třetí pokus, jenže k dorážce z bezprostřední blízkosti mu
chyběl krok. V druhé formaci se rychlými akcemi po křídlech prosazoval
zejména Honza, do zakončení z úhlu se jednou dostal i Péťa.
Když však prvních patnáct podařených minut uplynulo, polevili hráči v
zeleném v tempu, jako by blahosklonně nabídli také soupeři možnost
ukázat, co umí. Pak však přišla chvíle Vlastíkova – šutér v teplákách se
po rohovém kopu opřel do hlavičky a brankář mohl jen sledovat, jak se
míč odráží od břevna a tyčky mimo branku. To nás však nemuselo tolik
mrzet, protože to byla naše branka a celý ten podařený útok byl přece
úspěšným obranným zákrokem. Další rohový kop však už tak vesele
neskončil, centrovaný míč přeletěl Zdendu a hlava hráče, kterého Matyáš
bránil nedůrazně, jej poslala do sítě.
O přestávce vládla špatná nálada, tým působil rozhádaným dojmem;
vzájemné vyčítání si chyb totiž nebylo konstruktivního druhu, spíš
naopak. Za nepříznivý vývoj rozhodně nemohl pouze Matyáš, s výjimkou
začátku zápasu nehrál nikdo nijak zázračně. Po několika minutách druhého
poločasu se naše do té doby ještě celkem snesitelná situace o něco
zhoršila. Při zmatku před brankou Vlastík nepochopitelně několik vteřin
pouze zblízka zíral, jak soupeřův útočník nerušeně zvyšuje na 2:0.
Fotbal se pak ze zbytku zápasu zcela neztratil, ale mnoho ho nezbylo – v
našem týmu vázla souhra, umělý trávník byl spíše plný strkanic,
verbálních přestřelek uvnitř a vně našeho mužstva a bezelstného (a výše
legračně přiznaného) zdržování soupeřů. Těm pochopitelně nikterak
nevadilo, že nás tenhle výsledek táhne ke dnu a do páchnoucí bažiny osmé
ligy.
Šancí pak už příliš mnoho nebylo, ty soupeřovy pochytal jistý Zdenda, do
jediné naší se dostal Péťa, jenže Jirkovu skákající přihrávku o kousek
minul. A tak, přestože fotbalovou krásou příliš neoslnili, radovali se z
vítězství v derby dvou v sedmé lize ohrožených druhů hráči Basta fidli.
Po doplnění tabulky pak zhasla i poslední naděje, po zásluze sestupujeme
a v posledním zbývajícím zápase už můžeme jen rozšířit tristní bilanci
jediného vítězství, ke všemu kontumačního.
Ex post dodávám ještě jedno pozitivum – o funkci šéfa týmu pro příští
sezónu se dobrovolně přihlásil Honza S., pakliže se ještě někdo neozve,
jeho zástupci budeme já (nehrající) a Vlastík.
Řízkovo hodnocení
hráčů:
Zdenda 2 - Zdeno 2, Péťa 2-, Marťas 3, Rádoš 3-, Martin 3, Honza H. 2-,
Matyáš 4, Pecen 4, Basítek 2-, Vlasta 4, kanonýr Václav t.č. v deliriu 6
(18. 6.
18:00)
|
|
|
|
|
neděle
8. června 2008 Myči. |
text a foto Ř. |
O očistě
okenní
(Řízkův někdejší
pokus o fejeton, který skončil někde mezi na pomezí reportáže a ničeho)
„Takže ty mi jako chceš říct, že potom, co jsi minulou sobotu kopal
kanály, teď budeš ještě celej víkend někde mýt okna...?!“ Za jejíma
zasklenýma očima se výhružně zablýsklo, panenky se protočily, a jako
bych zaslechl slabé praskání nade mnou zlámané hole. Pokrčil jsem rameny
a souhlasně kývl, poněkud se červenaje. Ona naopak nevěřícně zakroutila
hlavou.
O dva dny později časně zrána jsem samočinnými dveřmi, jež se galantně
rozestoupily, vkročil do rozlehlé administrativní budovy v nejlepších
letech. Vedl mě přítel Václav, který mi nedávno, vida můj postupující
osobní i osobnostní bankrot, nadšeně nabídl místo po svém boku. Spousta
peněz a moc se nenadřeš– věř mi, Luki, ty jo. Sedmnáctiletého Milana
předevčírem zločinný revizor, který pod andělskou vizáží dokázal,
klobouk dolů, odhalit černého pasažéra, obral o sedm stovek, a tak
nebylo příliš těžké jej přemluvit, aby doplnil naši jinak akademickou
dělnickou sestavu.
Zbývající členové týmu byli zřejmě zaměstnanci úklidové firmy – vyžilá
dáma neurčitého věku a lačného výrazu pokoutně třídila pytle s erárními
hadry na to, co bude od nynějška mít, a na to, čím bude mýt, dvoumetrový
mladík se zaujetím rozebíral žárovku, jež mu zářila ve výšce očí, a
trojice šedivějících mužů s tetováním vymýšlela zaručený recept, jak
obehrát jakýsi automat. Veškeré dění se jal posléze řídit šéf
společnosti. Na jeho zahradě jsme onehdy načerno vykopali šestnáct metrů
dlouhou propast, abychom ji o den později opět naplnili rourami, pískem
a kamením. Moje ruce tenkrát pocítily (snad) dočasnou změnu profese
nejvíce – mezi klávesnicí a krumpáčem je cesta dlouhá několik světelných
let. Tehdy jsem svému tělu slíbil, že už ho nikdy žádnou manuální
brigádou trestat nebudu.
Což jsem však nesplnil. V recepci jsme obdrželi náčiní – kýble, spreje,
saponáty, hadry a různé podivné stěrky – a o několik vteřin později,
když nás výtah vyvrhl v šestém patře, se pod námi rozevřel úplně
pokroucený svět. V tisícimetrové hloubce se na dně propasti proháněli
dvourozměrní psi a děti, zdeformované kočárky si hledaly cestu mezi
kouřícími angličáky; nad tím vším pak za vyklopeným oknem, stoje na
úzkém parapetu, s bublinkami obaleným hadrem a bezmeznou dobrotou v
očích, bděl místní bůh – já. Václav se sice také nejdříve odvážně hrnul
k okenní soustavě, jíž pro její prohnilý charakter a takřka hmatatelnou
přítomnost volného pádu nebylo radno věřit. Avšak poté, co jsem mu
připomněl jeho horoskop (Blíženci: Dnes zažijete jednu z hlavních
událostí svého života) a vyložil mu, že by se mohlo jednat o smrt,
spokojil se s výrazně bezpečnější rolí nosiče vody, pomocného uklízeče a
rádia. Milan měl na starosti leštění a vytrvalé rozprašování okeny brzy
vyloudilo na jeho tváři nesmývatelný blažený výraz...
A tak jsme šesti patrům zasklených očí po dobu téměř dvou dnů navraceli
zrak. V době, kdy ve mně sílily pocity marnosti z existenčního pádu do
hlubin („Hele, šéf je pryč, teďka nemusíme moc makat, dejte si kuci pívo,
vo ty hodiny se nestarejte, to tam ňák napíšeme, že jo“); představoval
jsem si sám sebe spíše jako novodobého perzekvovaného spisovatele,
vyhnaného režimem od pera k lopatě. Rebel proti establishmentu
jedenadvacátého století klopýtá mezi květináči na tenkém ledě kluzkého
parapetu a jeho nešikovné končetiny stírají špinavé okenní slzy do
připravených kapesníků...
Kolegové mezitím objevili, že kanceláře mají i své příběhy. Některé
místnosti jsou pusté; kromě počítače a nahatého kalendáře v nich spí jen
lahve. V jiných se na stolech smějí ratolesti byznysmenů. Egocentričtí
jedinci si vylepili na zeď podobizny své, případně pozlacené
celebritami. Okna jsou však všude stejná. I peníze vypadají stejně,
jsou-li vydělány rukama, nohama či hlavou. Říkal jsem si, když jsem se s
těmi několika stokorunami v saponátem rozežraných rukách vrátil na zem k
trojrozměrným lidem.
(duben 2008, přidáno 8. 6.)
|
|
Štafetu
spalovače převzal tentokrát Matyáš (165). Zde na vlastní oči vidíte, co
vše se dá pohřbít. |
|
|
úterý 3. června 2008 podivné
vítězství. |
text, foto Ř.
|
FC
Forejt - 1.FC Bagr 2 : 3 na hřišti, 6 : 0 kontumačně
Devátému letošnímu pokusu našeho týmu o plný bodový zisk přihlížela
rekordní divácká návštěva - podívat se kromě mě přijel i Piškot a otec
Honzy Huka. Cesta do Běchovic byla dlouhá a plná zážitků: oba naše
týmové automobily uvázly v koloně na Strakonické, avšak nakonec se jim
podařilo úvodní hvizd nepromeškat. Mužem zápasu se stal Basítek, který
pohotově vyskočil z jedoucího auta a jako správný Superman či skaut
pomohl odtlačit chcípnutý vůz zoufalé řidičky z levého do odstavného
pruhu, a tím uvolnil zažívací trakt silnice.
V
Běchovicích sice vlezle pršelo, hráčů v zeleném se však sešlo více než
přehršel, určitě nejen proto, že to na déšť původně nevypadalo. Mohli
jsme dokonce postavit dvě kompletní pětky - nebo jednu šestku a čtyřku,
kdyby to pravidla dovolovala. Pod světlem reflektorů, jejichž ostrá záře
jistě se zarývala do sítnic syslů a dalších obyvatel okolních polí, naši
borci nejprve rozchytali brankáře Zdendu. Ten si, poučen minulým
střetnutím, opatřil nové boty a rukavice, což jeho výkonu jistě
prospělo. Jelikož stoper a kapitán Péťa tou dobou popíjel nad
zdravotnickou dokumentací na škole v přírodě, zastoupil jej ve funkci
Honza Suchan. Právě volba kapitána se ukázala v nedělním duelu jako
klíčová.
Zatímco se na západě krásně vybarvil obzor a mně Piškot obalil sádru do
téměř nepromokavého igelitového pouzdra, aby se také nevybarvila
rozteklými malůvkami, rozhodčí zahájil zápas. V prvních minutách jsme
měli převahu. Ta byla však spíš platonická, zpočátku k žádným velkým
šancím nevedla. Na druhou stranu obrana pracovala spolehlivě,
nenechávajíc Zdendu přebytečně vyniknout.Nedařilo se nám ale rozehrávat
od vlastní branky, dlouhé nákopy byly často nepřesné a ani přihrávky po
zemi obvykle nenašly správného adresáta. Postupem času se hra vyrovnala
a míč se pohyboval zejména ve středu hřiště, nebo v autu. Když tu
najednou agilní Honza Huk unikl po levé straně, dostal se sám před
brankáře a chytrou ranou k tyči otevřel k velké radosti Forejtů skóre. K
tomu došlo pouhou minutu před koncem poločasu, přestávkové diskuse tak
měly vesměs optimistický nádech.
Druhé dějství se hrálo v rychlejším tempu; hráči obou týmů jako by
pochopili, že vítěz dnešního duelu může nakročit k záchraně, zatímco
poraženého téměř jistě čeká pád. Hned v úvodu mohl přidat druhý gól
Honza, při sólovém úniku sice dokázal obejít posledního obránce, avšak
gólman Bagru proti němu skvěle vyběhl. A tak udeřilo na druhé straně.
Náš brankář špatně vyhodnotil situaci, šel do souboje ve vzduchu, který
prohrál, a do opuštěné branky se sneslo vyrovnání na 1:1. Náš herní
projev to dost zasáhlo, znervózněli i hráči na střídačce: rozhodčí
dokonce Rádošovi po jednom emotivním výstupu zakončeném bušením do
hrazení vyhrožoval nuceným odchodem z areálu.
Bagr začal operovat v povážlivé blízkosti naší branky. Její strážce však
napravoval předchozí zaváhání a úžasnými zákroky držel nerozhodný stav.
Několikrát zmařil šance soupeře výborným vyběhnutím a blýskl se i při
přímém kopu, kdy se snad už i balon viděl v síti, než se odkudsi zpoza
zdi vynořila rukavice a odrazila jej pryč. Ale i přesto se hosté
zanedlouho dostali do vedení po dokonalém rozebrání naší obrany.
Pecen mohl
záhy vyrovnat, jenže na skvělou Basítkovu přihrávku před odkrytou branku
o krůček nedosáhl. Ale o chvíli později se dočkal. Důrazně šel do
vzdušného souboje s obranou a brankářem a jeho majestátná postava
triumfovala. Vyrovnávací gól mu rozhodčí milosrdně připsali, třebaže byl
spíše z kategorie vlastních. Jenže sedm minut před koncem šli bagristé
znovu do vedení a s blížícím se koncem utkání získávala osmá liga čím
dál jasnější kontury. Hrobařem zápasu se stal Matyáš: ten měl na kopačce
remízu, ale nedokázal překonat údiv poté, co k němu po rohovém kopu
záhadně prošel míč, a prázdnou branku netrefil.
Tři minuty před koncem už to vypadalo opravdu zle, když tu se vedle mě
stojící kapitán vydal za rozhodčím. Protože je Honza zřejmě jeden z
těch, kteří slyší to, co jiní ne, donesly se mu v čase před výkopem mače
indicie naznačující, že za Bagr hraje kdosi načerno. Na jeho přání tudíž
sudí nařídil konfrontaci, po níž se v té době zaslouženě vedoucí mužstvo
rázem stalo poraženým. Takový závěr zápasu vzbudil samozřejmě vlnu
emocí; překvapivě to vypadalo, že by se k lynčování našeho kapitána
přidali i mnozí spoluhráči. Kritici v našich řadách vesměs vychladli
cestou domů; i ti nejhlasitější z nich musejí uznat, že jsme na tento
postup měli plné právo: soupeř porušil pravidla, nikoli my. Ovšem je
fakt, že navzdory poměrně častému výskytu"černochů" v soutěži (i
my jsme jejich služeb nezřídka využili) k prověřování registraček na
hanspaulských kolbištích dochází málokdy. Prostě se to moc nedělá. Byl
bych tedy radši, kdybychom příští zápasy raději vyhráli už na hřišti, a
nemuseli se tak pouštět do podobných kulišáren. Avšak Honzovo rozhodnutí
schvaluji; jen pevně doufám, že toho vítězství nebude v této sezoně
poslední. Pokud ano, bylo by zřejmě poslední i v sedmé lize.
P.S. Hodnocení hráčů bude doplněno později.
(3. 6.
19:28)
|
Od vedení 1:0 nás teď
dělí přibližně jedna vteřina.
Ve zdi je leckdy třeba
nasadit život - a i mnohem víc.
Málokdo si toho všiml, ale to nebe bylo opravdu omalovánkové. |