úterý 24. června 2008       Na dřevě. text a foto Ř.


 

Na táboře bez dětí

Tábor starším z radotínských turistů každoročně začíná mnohem dříve, než se na louku do barevných stanů nastěhují dětští nájemníci, bordel a plíseň. Kromě nesmírného počtu jiných věcí, jako je například tábořiště samo, je potřeba obstarat i dřevo na stavbu kuchyně. A přestože jsem s děravou patou oficiálně na neschopence, vyrazil jsem tam také. Všude dobře – tak co ve špitále?

Jenže páteční odpoledne se mi nečekaně (příjemně) protáhlo, a tak mi ujel Frantův autobus vezoucí dřevorubce k Čimelicím. Po návratu do reality jsem tedy vyrazil coby opožděná polovina naší cestovky fávem, maje za spolujezdce kytaru a berle. Doufajíce, že případná policie bude benevolentní, nepřipoutaly se.

Přijel jsem potmě, na louce hořel oheň a kolem něj bylo shromážděno množství milých lidí. Povídali jsme a zpívali, milá písmena k radosti všech rozvibrovávala můj telefon, a než se nad obzor vyhoupl měsíc, pokousalo mě několik desítek nepříčetných mravenců, když jsem jim nevědomky vstoupil do hnízda. A pak se šlo spát.

V šest hodin mě s dramatickým výrazem ve tváři vzbudil Venál. „Hele Luky tó mně se chce na velkou, hoď mě prosím tě na benzínku, víš co.“ Absurdita a bezprostřednost požadavku a má rozespalost způsobily, že jsem podle očitého svědka pouze nevěřícně přikývl, natáhl na sebe nějaké oblečení a jal se startovat vůz. Pumpa byla samozřejmě

 zavřená. Zhýčkanému Václavovi nezbylo, než vydat se všanc přírodě a komárům.

Sobotu jsme coby vyvolení strávili převážně pod agresivním sluníčkem, rozkládali jsme jakousi ohradu, k velké nevoli padesátimetrových kopřiv, které stejně jako klíšťata mají tu magickou schopnost, že proniknou i tlustými, naprosto asexuálními tepláky. Ředitel zeměkoule Vlastík nám navíc udělil důvěru, projektovali jsme tedy kuchyň a jídelnu. K utvrzení nenávratnosti našeho řešení jsme i rovnou vykopali základy pro stavbu. Tato činnost nám zabrala zbytek tropického dne a velkou část dalšího.

Ten se uzavřel večeří na Hvížďalce, na plátně nad námi mezitím ruští fotbalisté metli z mistrovství Holanďany, ale to už jsem neviděl. Byl jsem s Frantou u ohně, na němž mi pak následující ráno uvařil kafe. To mě po noci, kterou mě provedlo stereofonní chrápání Venálovo a Milanovo, postavilo na nohy. A opět nás čekala práce pod žhavým slunečním kolečkem. Ujeli jsme s Vaškem o něco dřív, takže jsme možná nestihli posbírat úplně všechny víkendové zážitky. Ale zase pár velikých lesních jahod.

Prý byly moc dobré.


(24. 6. 23:23)
 




Pravda, koní dnes na hřišti moc nebylo, jinak je však malířův popis zápasu celkem výstižný

neděle 22. června 2008       SEdláci u chlumce (FC Forejt - DRNY 0 : 8).   text Ř., obraz Vincenc Beneš, národní umělec (převzato ze stránek chlumec.hyperlink.cz)


Stylová tečka za 'povedenou' sezonou

V prvním poločase velmi prořídlé řady Forejtu na hřišti na Sahaře ještě celkem se ctí vzdorovaly početnějším Drnům, po změně stran už následoval kolaps. Po dvou slepených brankách v úvodu zápasu se obraz hry celkem vyrovnal; velké šance pak měli Matyáš a Zdenek, ale i soupeři - nutno pochválit našeho brankáře, který měl hlavní zásluhu na tom, že jsme nakonec nedostali branek tucet, kopu, či dokonce veletucet.

Ve druhém poločase jsme zkusili 'populární' reprezentační styl nakopávaných balonů na Kollera Zdena, jenže o jeho efektivitě nejlépe svědčí výsledek. Po dalších dvou koncentrovaných gólech se utkání proměnilo v exhibici kombinujících Drnů, kteří s volností obcházeli vyčerpané a odevzdané Forejty za neustálého narůstání skóre, čemuž jsem ještě musel přihlížet jako rozhodčí. Imaginární ukazatel se zastavil na osmičce, kam ostatně stejně směřujeme. Jen už to bude bez Honzy H., jenž mi před chvílí oznámil konec angažmá.

Hodnocení hráčů na Vlastíkovu žádost psát nebudu. Nicméně děkuji všem, kteří dnes na hřiště dorazili (Matyáš, Zdeno, Zdenda, Václav a Honza H.)  a alespoň se zúčastnili, když už si ty výhry šetříme na příští sezonu.

(22. 6. 19:13)

P.S. Omlouvám se Mechulince za přemíru fotbalu, ale slibuju, že od něj budeš mít teď dlouho pokoj.





 


 

 

středa 18. června 2008        FC Forejt - Basta fidli 0 : 2. text Ř., foto pan Huk & Ř.


„My zdržujeme, vy zase kontrolujete registračky."


Začněme tentokrát pozitivně. Nikdo se nezranil. Nedělní odpoledne ukázalo po intenzivnější přepršce svou slunečnou tvář, takže jsme nezmokli. Hřiště v bezprostřední blízkosti komerční zahrádky zrzavého bobra jsme všichni našli, ačkoli nejmenovaný nynější řidič a bývalý brankář nejprve omylem zajel přímo na parkoviště OBI, touto vlastní orientační blamáží jsem však aspoň pobavil spolucestující. Hráčů opět dorazilo přehršel. Tím však výčet pozitiv, alespoň prozatím, končí.

Před zápasem jako by někdo vypsal soutěž ve strefování břevna opodál stojící branky; náš jediný míč se od něj odrážel v jednom kuse a dopadal na hrací plochu, z čehož měli hráči ještě nedohraného předchozího střetnutí velkou radost. Červených hráčů bylo podstatně méně než nás. Však jsme také poskládali celé dvě úderné pětky, které hned po úvodním hvizdu vlétly na soupeře, samozřejmě ne najednou, ale postupně – nejdřív jedna, potom druhá. Začátek zápasu se nám velmi povedl, vytvořili jsme si sice poměrně platonickou, ale zato stálou převahu, což letos zrovna mockrát k vidění nebylo. Takže zatímco se naše obrana v čele se Zdendou mezi tyčemi mohla víceméně slunit, na druhé straně hřiště obě formace občas docela slušně zahrozily.

Vedení měl na svých nových kopačkách tanečního vzhledu Matyáš; Jirka ho dvakrát přihrávkou z hloubi pole nalezl osamoceného před brankou, avšak k naší škodě žádnou z poměrně prudkých přihrávek nedovedl proměnit ve vedoucí gól. Po jedné nepovedené Jirkově střele se mu to málem zdařilo aspoň na třetí pokus, jenže k dorážce z bezprostřední blízkosti mu chyběl krok. V druhé formaci se rychlými akcemi po křídlech prosazoval zejména Honza, do zakončení z úhlu se jednou dostal i Péťa.

Když však prvních patnáct podařených minut uplynulo, polevili hráči v zeleném v tempu, jako by blahosklonně nabídli také soupeři možnost ukázat, co umí. Pak však přišla chvíle Vlastíkova – šutér v teplákách se po rohovém kopu opřel do hlavičky a brankář mohl jen sledovat, jak se míč odráží od břevna a tyčky mimo branku. To nás však nemuselo tolik mrzet, protože to byla naše branka a celý ten podařený útok byl přece úspěšným obranným zákrokem. Další rohový kop však už tak vesele neskončil, centrovaný míč přeletěl Zdendu a hlava hráče, kterého Matyáš bránil nedůrazně, jej poslala do sítě.

O přestávce vládla špatná nálada, tým působil rozhádaným dojmem; vzájemné vyčítání si chyb totiž nebylo konstruktivního druhu, spíš naopak. Za nepříznivý vývoj rozhodně nemohl pouze Matyáš, s výjimkou začátku zápasu nehrál nikdo nijak zázračně. Po několika minutách druhého poločasu se naše do té doby ještě celkem snesitelná situace o něco zhoršila. Při zmatku před brankou Vlastík nepochopitelně několik vteřin pouze zblízka zíral, jak soupeřův útočník nerušeně zvyšuje na 2:0.

Fotbal se pak ze zbytku zápasu zcela neztratil, ale mnoho ho nezbylo – v našem týmu vázla souhra, umělý trávník byl spíše plný strkanic, verbálních přestřelek uvnitř a vně našeho mužstva a bezelstného (a výše legračně přiznaného) zdržování soupeřů. Těm pochopitelně nikterak nevadilo, že nás tenhle výsledek táhne ke dnu a do páchnoucí bažiny osmé ligy.

Šancí pak už příliš mnoho nebylo, ty soupeřovy pochytal jistý Zdenda, do jediné naší se dostal Péťa, jenže Jirkovu skákající přihrávku o kousek minul. A tak, přestože fotbalovou krásou příliš neoslnili, radovali se z vítězství v derby dvou v sedmé lize ohrožených druhů hráči Basta fidli. Po doplnění tabulky pak zhasla i poslední naděje, po zásluze sestupujeme a v posledním zbývajícím zápase už můžeme jen rozšířit tristní bilanci jediného vítězství, ke všemu kontumačního.

Ex post dodávám ještě jedno pozitivum – o funkci šéfa týmu pro příští sezónu se dobrovolně přihlásil Honza S., pakliže se ještě někdo neozve, jeho zástupci budeme já (nehrající) a Vlastík.

Řízkovo hodnocení hráčů:
Zdenda 2 - Zdeno 2, Péťa 2-, Marťas 3, Rádoš 3-, Martin 3, Honza H. 2-, Matyáš 4, Pecen 4, Basítek 2-, Vlasta 4, kanonýr Václav t.č. v deliriu 6

(18. 6. 18:00)


 





 


 







 

neděle 8. června 2008        Myči.    text a foto Ř. 


 

O očistě okenní
(Řízkův někdejší pokus o fejeton, který skončil někde mezi na pomezí reportáže a ničeho)


„Takže ty mi jako chceš říct, že potom, co jsi minulou sobotu kopal kanály, teď budeš ještě celej víkend někde mýt okna...?!“ Za jejíma zasklenýma očima se výhružně zablýsklo, panenky se protočily, a jako bych zaslechl slabé praskání nade mnou zlámané hole. Pokrčil jsem rameny a souhlasně kývl, poněkud se červenaje. Ona naopak nevěřícně zakroutila hlavou.

O dva dny později časně zrána jsem samočinnými dveřmi, jež se galantně rozestoupily, vkročil do rozlehlé administrativní budovy v nejlepších letech. Vedl mě přítel Václav, který mi nedávno, vida můj postupující osobní i osobnostní bankrot, nadšeně nabídl místo po svém boku. Spousta peněz a moc se nenadřeš– věř mi, Luki, ty jo. Sedmnáctiletého Milana předevčírem zločinný revizor, který pod andělskou vizáží dokázal, klobouk dolů, odhalit černého pasažéra, obral o sedm stovek, a tak nebylo příliš těžké jej přemluvit, aby doplnil naši jinak akademickou dělnickou sestavu.

Zbývající členové týmu byli zřejmě zaměstnanci úklidové firmy – vyžilá dáma neurčitého věku a lačného výrazu pokoutně třídila pytle s erárními hadry na to, co bude od nynějška mít, a na to, čím bude mýt, dvoumetrový mladík se zaujetím rozebíral žárovku, jež mu zářila ve výšce očí, a trojice šedivějících mužů s tetováním vymýšlela zaručený recept, jak obehrát jakýsi automat. Veškeré dění se jal posléze řídit šéf společnosti. Na jeho zahradě jsme onehdy načerno vykopali šestnáct metrů dlouhou propast, abychom ji o den později opět naplnili rourami, pískem a kamením. Moje ruce tenkrát pocítily (snad) dočasnou změnu profese nejvíce – mezi klávesnicí a krumpáčem je cesta dlouhá několik světelných let. Tehdy jsem svému tělu slíbil, že už ho nikdy žádnou manuální brigádou trestat nebudu.

Což jsem však nesplnil. V recepci jsme obdrželi náčiní – kýble, spreje, saponáty, hadry a různé podivné stěrky – a o několik vteřin později, když nás výtah vyvrhl v šestém patře, se pod námi rozevřel úplně pokroucený svět. V tisícimetrové hloubce se na dně propasti proháněli dvourozměrní psi a děti, zdeformované kočárky si hledaly cestu mezi kouřícími angličáky; nad tím vším pak za vyklopeným oknem, stoje na úzkém parapetu, s bublinkami obaleným hadrem a bezmeznou dobrotou v očích, bděl místní bůh – já. Václav se sice také nejdříve odvážně hrnul k okenní soustavě, jíž pro její prohnilý charakter a takřka hmatatelnou přítomnost volného pádu nebylo radno věřit. Avšak poté, co jsem mu připomněl jeho horoskop (Blíženci: Dnes zažijete jednu z hlavních událostí svého života) a vyložil mu, že by se mohlo jednat o smrt, spokojil se s výrazně bezpečnější rolí nosiče vody, pomocného uklízeče a rádia. Milan měl na starosti leštění a vytrvalé rozprašování okeny brzy vyloudilo na jeho tváři nesmývatelný blažený výraz...

A tak jsme šesti patrům zasklených očí po dobu téměř dvou dnů navraceli zrak. V době, kdy ve mně sílily pocity marnosti z existenčního pádu do hlubin („Hele, šéf je pryč, teďka nemusíme moc makat, dejte si kuci pívo, vo ty hodiny se nestarejte, to tam ňák napíšeme, že jo“); představoval jsem si sám sebe spíše jako novodobého perzekvovaného spisovatele, vyhnaného režimem od pera k lopatě. Rebel proti establishmentu jedenadvacátého století klopýtá mezi květináči na tenkém ledě kluzkého parapetu a jeho nešikovné končetiny stírají špinavé okenní slzy do připravených kapesníků...

Kolegové mezitím objevili, že kanceláře mají i své příběhy. Některé místnosti jsou pusté; kromě počítače a nahatého kalendáře v nich spí jen lahve. V jiných se na stolech smějí ratolesti byznysmenů. Egocentričtí jedinci si vylepili na zeď podobizny své, případně pozlacené celebritami. Okna jsou však všude stejná. I peníze vypadají stejně, jsou-li vydělány rukama, nohama či hlavou. Říkal jsem si, když jsem se s těmi několika stokorunami v saponátem rozežraných rukách vrátil na zem k trojrozměrným lidem.
 

(duben 2008, přidáno 8. 6.)

 





 


 

 


Štafetu spalovače převzal tentokrát Matyáš (165). Zde na vlastní oči vidíte, co vše se dá pohřbít.

úterý 3. června 2008        podivné vítězství.    text, foto  Ř. 


 

FC Forejt - 1.FC Bagr 2 : 3 na hřišti, 6 : 0 kontumačně

Devátému letošnímu pokusu našeho týmu o plný bodový zisk přihlížela rekordní divácká návštěva - podívat se kromě mě přijel i Piškot a otec Honzy Huka. Cesta do Běchovic byla dlouhá a plná zážitků: oba naše týmové automobily uvázly v koloně na Strakonické, avšak nakonec se jim podařilo úvodní hvizd nepromeškat. Mužem zápasu se stal Basítek, který pohotově vyskočil z jedoucího auta a jako správný Superman či skaut pomohl odtlačit chcípnutý vůz zoufalé řidičky z levého do odstavného pruhu, a tím uvolnil zažívací trakt silnice.

V Běchovicích sice vlezle pršelo, hráčů v zeleném se však sešlo více než přehršel, určitě nejen proto, že to na déšť původně nevypadalo. Mohli jsme dokonce postavit dvě kompletní pětky - nebo jednu šestku a čtyřku, kdyby to pravidla dovolovala. Pod světlem reflektorů, jejichž ostrá záře jistě se zarývala do sítnic syslů a dalších obyvatel okolních polí, naši borci nejprve rozchytali brankáře Zdendu. Ten si, poučen minulým střetnutím, opatřil nové boty a rukavice, což jeho výkonu jistě prospělo. Jelikož stoper a kapitán Péťa tou dobou popíjel nad zdravotnickou dokumentací na škole v přírodě, zastoupil jej ve funkci Honza Suchan. Právě volba kapitána se ukázala v nedělním duelu jako klíčová.

Zatímco se na západě krásně vybarvil obzor a mně Piškot obalil sádru do téměř nepromokavého igelitového pouzdra, aby se také nevybarvila rozteklými malůvkami, rozhodčí zahájil zápas. V prvních minutách jsme měli převahu. Ta byla však spíš platonická, zpočátku k žádným velkým šancím nevedla. Na druhou stranu obrana pracovala spolehlivě, nenechávajíc Zdendu přebytečně vyniknout.Nedařilo se nám ale rozehrávat od vlastní branky, dlouhé nákopy byly často nepřesné a ani přihrávky po zemi obvykle nenašly správného adresáta. Postupem času se hra vyrovnala a míč se pohyboval zejména ve středu hřiště, nebo v autu. Když tu najednou agilní Honza Huk unikl po levé straně, dostal se sám před brankáře a chytrou ranou k tyči otevřel k velké radosti Forejtů skóre. K tomu došlo pouhou minutu před koncem poločasu, přestávkové diskuse tak měly vesměs optimistický nádech.

Druhé dějství se hrálo v rychlejším tempu; hráči obou týmů jako by pochopili, že vítěz dnešního duelu může nakročit k záchraně, zatímco poraženého téměř jistě čeká pád. Hned v úvodu mohl přidat druhý gól Honza, při sólovém úniku sice dokázal obejít posledního obránce, avšak gólman Bagru proti němu skvěle vyběhl. A tak udeřilo na druhé straně. Náš brankář špatně vyhodnotil situaci, šel do souboje ve vzduchu, který prohrál, a do opuštěné branky se sneslo vyrovnání na 1:1. Náš herní projev to dost zasáhlo, znervózněli i hráči na střídačce: rozhodčí dokonce Rádošovi po jednom emotivním výstupu zakončeném bušením do hrazení vyhrožoval nuceným odchodem z areálu.

Bagr začal operovat v povážlivé blízkosti naší branky. Její strážce však napravoval předchozí zaváhání a úžasnými zákroky držel nerozhodný stav. Několikrát zmařil šance soupeře výborným vyběhnutím a blýskl se i při přímém kopu, kdy se snad už i balon viděl v síti, než se odkudsi zpoza zdi vynořila rukavice a odrazila jej pryč. Ale i přesto se hosté zanedlouho dostali do vedení po dokonalém rozebrání naší obrany.

Pecen mohl záhy vyrovnat, jenže na skvělou Basítkovu přihrávku před odkrytou branku o krůček nedosáhl. Ale o chvíli později se dočkal. Důrazně šel do vzdušného souboje s obranou a brankářem a jeho majestátná postava triumfovala. Vyrovnávací gól mu rozhodčí milosrdně připsali, třebaže byl spíše z kategorie vlastních. Jenže sedm minut před koncem šli bagristé znovu do vedení a s blížícím se koncem utkání získávala osmá liga čím dál jasnější kontury. Hrobařem zápasu se stal Matyáš: ten měl na kopačce remízu, ale nedokázal překonat údiv poté, co k němu po rohovém kopu záhadně prošel míč, a prázdnou branku netrefil.

Tři minuty před koncem už to vypadalo opravdu zle, když tu se vedle mě stojící kapitán vydal za rozhodčím. Protože je Honza zřejmě jeden z těch, kteří slyší to, co jiní ne, donesly se mu v čase před výkopem mače indicie naznačující, že za Bagr hraje kdosi načerno. Na jeho přání tudíž sudí nařídil konfrontaci, po níž se v té době zaslouženě vedoucí mužstvo rázem stalo poraženým. Takový závěr zápasu vzbudil samozřejmě vlnu emocí; překvapivě to vypadalo, že by se k lynčování našeho kapitána přidali i mnozí spoluhráči. Kritici v našich řadách vesměs vychladli cestou domů; i ti nejhlasitější z nich musejí uznat, že jsme na tento postup měli plné právo: soupeř porušil pravidla, nikoli my. Ovšem je fakt, že navzdory poměrně častému výskytu"černochů"  v soutěži (i my jsme jejich služeb nezřídka využili) k prověřování registraček na hanspaulských kolbištích dochází málokdy. Prostě se to moc nedělá. Byl bych tedy radši, kdybychom příští zápasy raději vyhráli už na hřišti, a nemuseli se tak pouštět do podobných kulišáren. Avšak Honzovo rozhodnutí schvaluji; jen pevně doufám, že toho vítězství nebude v této sezoně poslední. Pokud ano, bylo by zřejmě poslední i v sedmé lize.

P.S. Hodnocení hráčů bude doplněno později.
 

(3. 6. 19:28)



 


 


Od vedení 1:0 nás teď dělí přibližně jedna vteřina.

Ve zdi je leckdy třeba nasadit život - a i mnohem víc.

Málokdo si toho všiml, ale to nebe bylo opravdu omalovánkové.