Tak řekni, jak to včera bylo!

Ahoj, zdravím všechny příznivce pohybu. Jsem Frantova duše a jezdím s ním na kolo. Myslím, že jsem Frantova oblíbenější duše, protože se mnou za poslední měsíce několikrát píchal (tuším, že třikrát), ale on z toho nebyl zrovna nadšen. Asi jsem nepodala ten nejlepší výkon. Nutno dodat, že jsem dost nafoukaná, v zadním kole, cca na tlak 4 – 4,5 Kpa a schovaná pod pláštěm Z-max.
Proč se vám vůbec představuji? Chtěl to Franta, měl totiž napsat něco o dnešním výletu. Nakonec se na to chtěl vy....at, ale co - jednou to muselo přijít, tak tady je ten článek. Jsem přeci společníkem cestovky Fávotrans a taky bych nechtěl, aby Řízkovy stránky osiřely nebo aby je třeba zapálil, zavřel či zahodil do koše.
Sraz všech účastníků na mostě přes Berounku ve 14:00 dopadl na výbornou. Trasa začátku cesty vedla na jih podél Vltavy na Jíloviště. Mimochodem přes krásnou vyhlídku na Vrané nad Vltavou a vranskou přehradu. Do Jíloviště přijíždím v čele cyklovláčku a jako první věc hned hledám hospodu
na zavlažení našeho jazýčku. Hospoda se našla, pivko, mošt a granát donesli. Při pití pivka na zahrádce hospody jsme začali plnit první kvíz dnešní výpravy pod názvem – V jakém sportu vynikli. Pořadí osob dle správných odpovědí bylo Řízek, Kubča, Franta, Petr, Milan.
Po roztočení kol naše cesta pokračovala dále na jih, a to přes vesničku Trnová do vesničky Klínec. V Klínci nám na otázku: „Kudy do Davle?“ dědeček odpověděl: „Musíte jet do Trnové a pak sjet ...,“ to už jsem ho ale neposlouchal a vyndával mapu, abychom po chvíli vyrazili směrem opačným od Trnové - a cca za 5km sjíždíme technickým sjezdem do Davle. Těšíme se na cukrárnu, která ale v Davli zavírá již časně odpoledne, a tak Řízek kouká přes zamřížované okno a slintá při pohledu na dobroty za pultem (nebo slintá při pohledu na slečny sedící na schodech cukrárny?).
Rekapitulace zatím ujeté trasy:
Nutno se svěřit s tím, že jsem zase nezklamal a píchal jsem svou oblíbenější duši. Jen díky Kubčovi , který mi zapůjčil svou „starou“ náhradní, mohu pokračovat a plnými doušky hltat zážitky výletu.
Petr plní další úkol, který má každý účastník zájezdu plnit, a cca na 8. km běží 500 m vedle kola. Oznamuji tedy, že Petr má úkol za sebou.
Franta plní také svůj úkol a na Řeřichový vrchol dojíždí jako první a sbírá si vrcholovou prémii.
V Davli (na 29. km) se rozhodujeme, co dál. Pokračujeme po pravém břehu řeky do Pikovic, kde přejíždíme na břeh levý a po něm až do vlakové zastávky ČD Kamenný přívoz.
Nádhernou posázavskou cestu, plnou rychlých pasáží, technických zatáček, krásných vyhlídek, prudkých stoupání, kamenných překážek, šumící vody, listnatého lesa si všichni užíváme a nebojím se toho a říkám vám: „Byla to opravdu po dlouhé době pasáž, kde mi běhal mráz po zádech, jak jsem si to užíval.“ Milan, který ten den jel na svém týden starém Autoru, se z toho dokonce posadil na prdel a Řízek se zmohl jen na přihlouplý úsměv na tváři. (viz foto).
Prostě se v tu chvíli nemuselo ani mluvit a každý věděl, co se ostatním honí v hlavě a že si z dnešního výletu odneseme mnoho krásného, pevně uloženého ve svých srdcích.
Cesta vlakem na Zbraslav byla trochu delší, ale před odjezdem jsme se posilnili jedním pivkem, a tak se to vše zvládlo. Navíc jsme si dali další kvíz připravený na výlet. Jednalo se o test znalostí v oblasti rostlin a zvířat. Čísla hovoří jasně: 45 km, 7 hodin, 2x hospoda, pět osob, 20km/hod. průměrná rychlost, 3x oprava kola.
Cca ve 21:00 jsme se všichni rozjeli do svých domovů. Loučení dnes nebylo, nechtěli jsme si kazit celkový dojem. A tak se vlastně výlet bude plynule přesouvat do dalších společných zážitků, ať už to bude u čehokoliv, co máme rádi.
Jestli dovolíte, nebudu se loučit ani s vámi, a doufám, že se příště budeme těšit ze společných zážitků cestovky Fávotrans i s vámi. Jo, opravdu i s tebou, neváhej a příště pojeď.
 

Dodatek druhého spolumajitele Fávotransu: Franto, díky, díky moc, šúba dúba - udělal jsi mi velkou radost, určitě zas brzy něco napiš nebo namluv!

(29. 4. 9:03)