Na archívním snímku vidíme smolaře zápasu, kapitána Péťu.

     text Honza, hodnocení Venál  a archivní foto Nikol.

Referát o jedné pohledné porážce...

Náš druhý zápas v sezoně by se dal rozdělit na dvě části. Hra do patnácté minuty jako ustrašený chaos, při kterém jsme dostali tři fíky, a hra po zbytek zápasu, kdy jsme dokázali snížit, a hlavně jsme začali napadat soupeře už u jeho branky.

Ale hezky popořádku. První šanci jsme si připravili my. Podařilo se mi vybojovat míč okopáváním soupeře a hnal jsem se na branku. Vinou mojí zbrklosti jsme ale míč napálil pouze do boční sítě. Od té doby převzal iniciativu soupeř. Začali jsme bránit až na půlící čáře, a to byla chyba. Vzhledem k tomu, že protihráči byli technicky mnohem zdatnější než my, a ještě to měli ulehčené tím, že jsme jenom u hráčů stínovali, nikdo se nemohl divit, že nás sevřeli do našeho útočného pásma a my nebyli schopni se z něj vymanit.

Tak padly tři góly, přičemž by se nikdo nemohl divit, kdyby to byl dvojnásobný počet. Byli jsme zralí na bůra. Po tom posledním gólu nám ale nějak přeskočilo v hlavě (pozitivně míněno) a my začali hrát najednou o třídu lépe. A s napadáním a tlakem přišly zákonitě i šance.

Postupně pálili Martin, Vašek, Vlastík a Franta, ale buď chyběla střele větší přesnost, nebo se gólman soupeře vyznamenal. Těsně před přestávkou pak prokázal Vašek svůj zabijácký instinkt, když ideálním výběrem místa doklepl střelu-přihrávku zblízka do sítě.

O poločase jsme se ujišťovali, že to jde, když se maká, a do druhého poločasu jsme tak nastoupili ještě s větší vervou. Nedá se říci, že by naše hra měla větší kvalitu a umělecký dojem, ale bojovností se nám podařilo srovnat držení míče. Sice za cenu faulů, ja sám jsem prasil jako starej dobytek, ale v takovýchto zápasech to chce soupeře prostě vystrašit.

Zároveň z toho vznikají naprosto poetické situace. Například když hvězda zápasu Vašek chce nakopnout míč, a místo toho trefí naplno soupeře do holeně, nebo když Martina protihráč štve střelami a kličkami tak dlouho, že se Martin nerozpakuje a okamžitě ho kosí.

Co ale naší hře chybělo? Bylo to tradiční koření fotbalu – góly. A při našem největším tlaku přišel šok v podobě gólu do naší vlastní sítě. Soupeř podnikl jeden ze svých rychlých a smrtících protiútoků, a už se míč třepetal v naší síti. Přesto jsme se dokázali ještě jednou zvednout a Vašek si připsal i druhou branku zápasu. K jeho vysněné metě jedenácti gólů za sezonu mu tak stačí trefit se každý zápas.

Závěrem už asi jen toto. Jednoznačné pozitivum posledního zápasu je agresivní pojetí, které jsme praktikovali po třetím obdrženém gólu. Pokud k tomu přidáme i přesnější koncovku, výhry by měly brzy přijít. Úplně jsem zapoměl pochválit gólmana Lukáše, který za obdržené góly nemohl. Obrana pracovala od poloviny poločasu hrát spolehlivě. Do příštích zápasů bych ale doporučil dávat méně prostoru protihráčům i za cenu faulů.

Co se týče útoku, tak Vašek se ukázal jako predátor, Martin potřebuje nový turfy a Marťas jenom větší klid v zakončení. U sebe musím podotknout, že to bylo rozhodně zlepšení oproti předchozím zápasům, několik šancí jsem připravil, ale co mi pořád nejde, je vracení se do defenzivy.

Lukáš ještě přidává Vaškovo hodnocení hráčů.

Hodnocení hráčů:
Lukáš Řízek Werner: Lukáš pochytal, co se dalo, ovšem na dvě Péťovy střely a další dvě střely soupeře byl krátký. 1-
František Košťál: Dirigent obrany. Hráz, o kterou se rozbil nejeden útok soupeře. Vynikající průniky do obrany soupeře podtrhl nahrávkou na branku. 1
Vlastimil Jansa: Vlastíka bylo všude plno, ovšem bez jakéhokoliv efektu. Byl všude a nikde.3-
Péťa Forejt: Smolař zápasu. Bohužel pro nás. Péťa sice dal dvě branky, ale do naší síťě. I přes tyto dvě velice smolné etudy byl Péťa vzadu vzorným zametačem. 2-
Filip Řehoř: Vzadu to někdy zaskřípalo, nicméně své chyby dokázal včas napravit. 2
Zdeno Pekař: Zdeněk potvrdil svou univerzálnost v obraně, kde může hrát jak vpravo, vlevo i ve středu. Měl snahu i o útočné výpady. Škoda jen, že vyšel jen jeden, a to v podobě asistence na gól. 1-
Martin Šrůta: Kdykoliv přišel na hřiště, tak byl hrozbou pro branku soupeře. Svým pohybem dokázal rozpohybovat obranu soupeře. Nejlépe bránící útočník. Chyběl jen ten gól. 1-
Martin Talůžek: Celý zápas se snažil. Rozjížděl útočné akce, k naší i jeho lítosti většinou končily u gólmana soupeře v náručích. 2
Jan Huk: Běhal,nahrával,střílel. Vzestupná forma se projeví určitě i v příštím zápase, kde snad bude více gradovat a skončí třeba i gólem. Zatím však 2
Václav Josef Špirek I. s pomocí rodičů a ad hoc občan to kosořský: Jeho úkolem je dávat góly. V dnešním zápase dal dva, a tak splnil a přesvědčil. Snaha o pressing sice občas nevyšla, jak měla, ale i přesto. 1-



 

(3. 4. 23:00)

Rádoš sice na včerejším zápase taky byl, ale foťák ne. Takže jsem musel sáhnout do archívu.