No jo, ale tohle není Hagibor, ale Junior! Všímavým se omlouvám, ale jiné fotky nejsou.

 neděle 19. října 2008       bída s nouzí na Hagiboru...     

Traktor Praha B - FC Forejt 2:0 (1:0)

Hagibor je prach a štěrk a udusaná hlína – toť naturalistický popis hřiště, na kterém jsme v neděli hráli. To ale není úplně přesný. Nehráli jsme. Chodili jsme po něm, občas jsme popoběhli, zřídkakdy byl k vidění i náznak rychlýho pohybu. Ale jinak jsme toho moc nepředvedli.

Jakoby to tušili rozhodčí, kteří se na náš mač vůbec neobtěžovali přijít. Zároveň mají na svědomí jediný klad tohoto utkání a to ten, že dostaneme padesátikorunu (!), protože jsme to napůl pískali my. Vlastně Řízek, který tam nebyl a možná o tom ani neví. Ale v zápise je napsanej.

Kdybysme si aspoň mohli na absenci sudích stěžovat. Bohužel. Venál sice tvrdil, že při jedný z našich šancí trefil brankář soupeře míče jiný velikosti než fotbalový. Ale to viděl (a cítil) jen on...

Na druhou stranu není úplně pravda, že bychom se nepodíleli na žádných brankách. Franta založil rychlou akci, která ale skončila napnutou sítí za Basítkem. Tomu mohli traktoristi děkovat v druhém poločase. To si s míčem hrál tak dlouho, až mu ho útočník vypíchl a dal gól číslo 2.

Vzhledem k naší ofenzivní nemohoucnosti to byl konec nadějí… Od hodnocení jednotlivců radši ustoupím, číst devětkrát hodně podobnou pasáž by zavánělo nudou – asi jako sledovat v neděli naše marné snažení.

(19. 10. 10:17)




 

Čtyři zápasy, dva body

Nejlepší výkon předvedl Vlastík, bohužel ale ještě před zápasem. Soupeř přijel stejně jako my v zelených dresech a rozlišováky zůstaly u Řízka doma. Museli jsme do triček. A protože je Vlastík pořádnej klubař, měl zelenej nejenom dres, ale i tričko a tepláky. No následně i obličej. To když mu Řízek ukázal triko, do kterého se musel narvat. Vlastík se ale nadechnul, dal do toho srdíčko a červený triko, který krásně vykreslovalo jeho křivky, bylo na něm. Pak už to s náma šlo od desíti k pěti.

Jen v první půli nám proti technickému soupeři pomohl hanebný bahnitý terén (něco na způsob zlínských mokřadů, které chystají, když přijede Sparta nebo Slavie). Luciáni sice byli rychlejší s míčem i bez něj, ale našim obráncům se proti nim celkem dařilo. Po dvou chybách v rozehrávce a defenzivě jsme ale nabrali dvougólové manko. Hlavním problémem (ne pouze prvního poločasu) bylo, že jsme se nedostali k pořádnému ohrožení protivníkovy branky. Nešly nám přihrávky ani na dva metry (které především bychom měli podle Vlastíka trénovat), ani na dvacet.

O přestávce přesvědčoval Franta ostatní, že Luciánům (složeným ze ‚zkušenějších‘ hráčů) dojdou síly a přestanou běhat. Namítl jsem, že my jsme ale ještě nezačali. A nazadařilo se ani po pauze. Hráli si s námi jak kočka s myší, jen Řízek (slovy Pavla Čapka) vytahoval ze své torničky výborné zákroky, které udržely výsledek v mezích rozdílu pouze jedné třídy. Snahy zvrátit průběh utkání byly marné, končily nepřesnostmi nebo třeba Venálovou holubičkou, za kterou by se nestyděl ani Řízkův skorojmenovec Verner. Před bůrem nás zachránil jen pro ruku neuznaný gól. Pan rozhodčí už určitě někdy 0:4 prohrával – jeho verdikt byl z ranku soucitných, ruku nikdo z nás neviděl.

Sečteno a podtrženo: nešlo se na to koukat. A tak jsem se rozhodl, že Forejtům zkusím jako bývalý elitní stoper žákovské I.A třídy pomoct. Jen mám takovou obavu, že můj přínos nebude větší než z tohohle zápasu (text + foto)…

Hodnocení:
Řízek: 2, Rádoš 3, Vlastík 3-, Matyáš 3-, Honza 3-, Venál 3-, Franta 3-.

Hodnocení hráčů očima Venála:
Řízek: Ačkoliv Lukáš dostal čtyři branky, mohli jsme mu líbat ruce, nohy, hlavu, uši, kopačky a rukavice. Jen díky Lukášovi jsme jich nedostali tak osm či deset. Proto 1
Vlastík: Vlastík se snažil, vzadu to sice občas zahaprovalo, pohyb celkově nic moc, ale nemůžu mu vytknout nasazení a obětavost. Proto 2
Franta: Franta podnikal nebojácné akce do útoku, hezky nahrával, hýbal se. Bohužel pro nás zavinil jeden z gólů. Svou snahou ale nakonec přesvědčil. 2
Matyáš: Maty hrál bojácně, což mu ubíralo na přesnosti. Vzadu nicméně většinu úkolů splnil tak, jak měl. 2
Rádoš: Filip hrál dost nedůrazně, bojácně až vystrašeně, skoro jako kdyby hrál hanspaulku poprvé. Po prvním oťukání se sice lehce našel, nicméně to stále nebylo ono. 3
Honza: Honza vyráběl fotbal, občas se to povedlo více, občas méně. Obětavě se vracel přes celé hřiště a bojoval. 1-
Václav Josef Špirek I. s pomocí rodičů a ad hoc občan to kosořský. Václav hrál, jak když nehrál. Pohyb prakticky žádný, šance či náznak střely u něj v tomto zápase zkrátka neexistovaly. Po zpracování míče, když nedal ruku, tak s míčem prakticky nic nepodnikl. V dalším kole to bude snad lepší a bude to opět ten známý a obávaný kanonýr. Zatím však 3-

P. S. Honzo, díky moc. A pro ty z nás, kteří se na fotkách nenašli: nezoufejte, další snímky (časem) najdete ve speciálním fotoalbu.

(21. 4. 20:48)

Tato mela dopadla tentokrát jen umazaným brankářem, nikoli štítem FC Forejt.

Vlasta sice neměl komu přihrát, ale v mém triku vypadal fakt sexy.