Když jsem se dozvěděl o Rádošových narozeninách, nebral jsem to moc v potaz. Narozeninové večírky moc nevyhledávám, také mi často do toho něco vleze. Na pár z nich jsem byl a více či méně se bavil.
O oslavě mi dali vědět před Jarňákama, ale to, že se má přijít v kovbojském, to bylo překvapení jednoho z večerů. Následovalo dlouhé přemýšlení, jestli se mám stavit, a když už se odhodlám, tak v čem. Vzpomněl jsem si, že mám doma starý kovbojský klobouk ještě z výstavy trucků na Letné, to je už mnoho let, a rozhodl se, že by to mohl být neobvykle strávený večer.
Na oslavu jsem nemohl přijít hned, protože ten den byl jednodenní výlet s táborníky. V půl deváté mi volal Filip, jestli tedy hodlám na oslavu přijít, prý jim schází jeden člověk do dvojice, tak jsem se snažil co nejrychleji obléknout a vyrazit.
Pro jistotu, po příchodu na pozemek turisťáku jsem koukal, jestli nebudu jako jediný takto oblečen, naštěstí přes zábradlí byly vidět klobouky podobného ražení, tak jsem šel dovnitř.
Do soutěžní dvojice mi byla vylosována Kája, což mne překvapilo. Do oka mi padly flekaté míčky na ping-pongovém stole, a přitom mi bylo vysvětlováno, že to jsou krávy, které musíme dostat do ohrady (resp. uzlovačky). No, naše dvojice nedopadla špatně (byly tam horší), což mi trochu pozvedlo náladu spolu s pivem v ruce.
Nevzpomenu si přesně na pořadí, ale jednou z dalších disciplín byla jízda na divokém mustangovi. Tam mi byla přidělena Ála jako krotitelka. Ještě před tím za mnou byla a říkala mi, že se nemám čeho bát a kolik váží, omlouvám se, ale to si nechám pro sebe, stejně si to už asi nepamatuju.
Trefování bizona „letící fixou“ také bylo nevšední. Málem bych v těch zážitcích zapomněl, že celé prostředí podbarvovala hudba ve stylu country, já ji sice moc nemusím, ale tady to fakt sedlo, hlavně byla v angličtině, což mně více vyhovovalo.
Lasování, taková běžná část Velkých indiánských her, se také konalo, jen se lasovalo něco jiného. Zprvu, soutěžně, to byla flaška od piva, ale později, a to bylo oblíbenější, se lasovala Ála, můžete se podívat na fotky.
Také spoustu z nás chytlo i tancování na hrající muziku, což mě nepřekvapilo, nepili jsme vodu z vodovodu.
Mně osobně se ten program velice líbil, dalo se to opravdu užít a zábavy byl kopec. Nebudu se vyjadřovat k pozdějším komentářům mezi některými zúčastněnými i nezúčastněnými, já se rozčilovat nebudu. Jestli ještě někdy budu na podobnou akci pozván, určitě se toho budu snažit využít a odreagovat se od běžného dne, a to jiným způsobem, nežli jen nasáváním alkoholu do němoty a zapomnění.
P.S. Abych nezapomněl, s Kájou jsme vyhráli šampus.
P.P.S. Díky Honzinovi za text i fotky.
(4.3. 20:27)
Další fotky z oslavy
ZDE.
Honzina 19. 1.
Co nového pod a nad štěrkem?
Sice nevím, co se děje teď pod sněhem, ale
předtím to bylo na naší turisťácké spodní louce docela živé.
Bylo to jednoho ošklivého dne, kdy jsem se rozhodl projet na kole. Vzal
jsem to po silnici do Kosoře – doufám, že našeho kosořského přítele
potěší, že my, z Prahy, jezdíme na výlet k nim-, abych si mohl sjet ten třebotovský kopec dolů. Ve snaze nedostat se domů dříve, než se odtamtud
dostane i návštěva, jsem se jel projet ještě kolem řeky a tím i turisťáku.
Při průjezdu kolem pozemku mě zarazilo pár hrbolů, které se tyčily na
jinak upraveném štěrku. Nevěřil jsem vlastním očím, tak jsem vyndal foťák
a mačkal spoušť. Dlouho mi vrtalo hlavou, jestli to stihnul ten krtek,
který tam již dříve řádil, nebo jestli to nebyl nemístný vtip místních…
Doma mě napadlo poslat pár fotek Řízkovi, ale ten o tom už dávno věděl.
Tak mohu pouze aktualizovat, není tu jen 1:0, můžete zkusit sami spočítat,
kolik vyhrává krtek nad průjezdem buldozeru.
Jak, milí hosté, vidíte, stávám se poslední dobou pouhým uvaděčem vašich
fotopříběhů, což se mi moc líbí a což určitě nebude mít dlouhého trvání,
jelikož je to jistě jen takový sezónní výkyv. Každopádně, ať už to bude
jakkoli, tak dnes jeviště obsadil Honzina se svým krtkem, a já mu upřímně
mnohokrát děkuji.
(29. 1. 23:27)
