v

Matouch byl poprvé na Hm...!

Začalo to vlastně naprosto nenápadně, a to tím, že jsem šel s Kunou na lezení do podniku Lokalblok a dotyčný se mě mezi řečí optal, jestli jdu dnes na Hm… do Akropole. Zprvu jsem nevěděl, jak to vše stíhám, ale věděl jsem, že bych šel velmi rád. Tak jsem dorazil domů, zakusil nějaké jídlo, otočil se na patě a vyrazil na autobus č. 415 na černošické nádraží.
V Radotíně přistoupili Kuna s Kájou, která by nás měla do Akropole dovést. Její znalosti cesty se ovšem omezovaly na to, že věděla, že máme jet stanici tramvají a pak jít hodně nahoru. Cestou jsme narazili i na partu diskantů a podobné spodiny u místní základní školy a v ulici, kde Akropole je, Kája suverénně prohlásila: „Tak tady to určitě není.“ Samozřejmě, že to byla hned vedlejší budova.

Sešlo se nás tam celkem osm, a to Řízek, Piškot, jeho kamarád Martin, Sikina, Kuna, Kája, pozdě přišedší Franta a já. Hm… si nechali na začátku akademickou půlhodinku asi proto, aby nechali ze dvou třetin zaplněnou Akropoli v nedočkavosti. Koncert začal skečem o salámu-magnetofonu, který jsme si později chtěli odnést do klubovny. Ale nebudu předbíhat, kapela hrála své největší hity proložené neuvěřitelnými hláškami, scénkami bubeníka, nebo basáka, který si například na podium donesl celou basu minerálek. Mohl dát i nám, protože místní Staropramen byl značně podpultový, a tudíž nechutný. Hm…překvapili dvěma písněmi, a to baladou o hustý rapový kapele a cover verzí písničky Známka punku od Visacího zámku. Po velkém aplausu se kapela vrátila dvakrát a na závěr zahráli Muchacho Pedra a Babičku. Ačkoli jsme se poté moc snažili, už se nevrátili. Nám pak nezbylo nic jiného než zatlačit slzu v oku a jít si vystát frontu na šatnu.

Cesta zpět vedla úplně jinudy, než jsme přišli, a to se značným rozdílem ,že jsme nemuseli jezdit tramvají, a na hlavní nádraží jsme dorazili jakoby zezadu. Tím jsme završili náš výlet za kulturou a rozjeli se domů. Žel, já jsem jel až do Dobřichovic, zatímco ostatní spokojeně vystoupili už v Radotíně.

P. S.  Děkuji dalšímu přispěvateli-debutantovi! Článek mi dnes, na valentýnské ráno, dorazil poštou, a navzdory své elektronické podobě voněl exotickými dálkami... Díky, díky moc!

Varianta té fotky nahoře, jen méně hiphopu a více pekla./ Sice nepříliš hezká, ale přece trofej. / Nepřehlédněte letadélko! Viktor zpívá Piloty.

Báá-bíííč-ka!


Sem tam se od stropu spustila nějaká celebrita...