aneb Jak trávit sobotu

Toho dne o pozdním odpoledni jsem již neměla co na práci a pomalu jsem se začínala děsit všedně stráveného večera, když mně náhle přišlo pozvání na večírek. Tak jsem neváhala a přijala. Sice jsem si plánovala, že se vrátím ještě, než odbije půlnoc, avšak zdejší společnost ve čtyřech byla tak pohodová, že se mi mé plány moc nevydařily.
Jakmile Milan zažehl v kamnech oheň, začal se připravovat očekávaný medvědí nápoj…se salkem. Hudební kulisu nám dělala směsice Řízečkových sebraných písní (skupiny) Hm…, mimochodem podle Káji byly některé tóny poněkud falešné, s čímž docela souhlasím, jelikož  Řízkovy repráčky chrčely jako starý tuberák, a sotva to ten šikula spravil, vypověděla baterka. Ale to už byl náš nápoj dávno hotov, hmm…sladký jako cumel. To nelze popřít. A abychom měli co poslouchat, vytáhl Řízek kytaru a těšil nás svým hraním. Mezitím probíhal turnaj v ping-pongu, ovšem jeho úplného vítěze bohužel nevím, mohu jen říct, že já jsem to rozhodně nebyla. Dokonce ani při čtyřhře jsem neměla štěstí, i když jsem byla ve dvojici s Milanem, a myslím, že nám to šlo dobře. Chyba totiž nebyla v nás, ale v Káje a Řízkovi, jinak bychom zcela určitě zvítězili my.
     A to už se večer přehoupl přes dvanáctou a Milan se chopil harmoniky, na níž nám předvedl svou zručnost, i když se do toho musel nejdříve dostat… Pak se ještě chvíli přemítalo, zdali naší zábavu ukončit hromadně, anebo ji roztrousit po částech, ale nakonec jsme partičku roztrhli až na rozcestí u školy, kde nás ještě Řízek přemlouval na nedělní cyklistický výlet, který byl jistojistě úžasný!
Po skončení debaty před ZŠ jsme se odebrali každý cestou svou, do opuštěných uliček radotínského velkoměsta.

P.S. Děkuji pisatelce velice - a máš to všechno u mne! Zároveň promiň za prodlevu s uveřejněním...nebyl jsem moc doma.
P.P.S. Pingpongový víceseboj nevyhrála ani Nela, ani Kája - a už vůbec ne Milan...!

(30. 3. 17:53)