text Piškot, foto Ř.
 

v

Květy? Ty se tady nenosí...

To jsme si zase užili světa, pomyslel si malý Radovan a zhluboka si přihnul z průhledné lahve bez etikety. I tak by mohl skončit včerejší díl večerníčku z pera Zdeňka Svěráka, i když z „ukradeného půllitru“ by se nabízelo spíš... Ale hezky popořadě: Kde se vlastně vzali?*

Z plakátů na nárožích se dalo dozvědět, že v nedalekém Kinoklubu (neboli Klubkinu) vystoupí veselá plzeňská partička Znouzectnost společně se skupinou, jejíž název Ty vole! zněl slibně. V několika várkách se nám tam podařilo úspěšně dorazit, dokonce jsme se i našli s Milanem a Sikinou. Původní obava, že nebudou lístky, se vzápětí ukázala jako více než neopodstatněná, obyvatelé „Negr city“ nejspíš netušili, co že jim za devadesát (!) korun českých přijelo zahrát za poklad. Koncertní sál tedy tentokrát neovládl turisťák, jako tomu bývá (nebo bývalo?) na koncertech Mňágy a Žďorpa, ale, nutno si to přiznat, Gymnázium Oty Pavla v kombinaci s radotínskou ZŠ. Což nebylo zas až tak špatně, víš co jako:)?

Našli jsme si luxusní místo na balkóně, odkud jsme sledovali sebe a zvukovou zkoušku skupiny Ty vole, na kterou se dá říct jenom „ty vole“. Formace se připravovala na to, kterak přivede publikum do varu před její (přece jenom slavnější) plzeňskou kamarádkou.

Zanedlouho dorazila poslední vlna (jelikož Basítek nestíhal z práce), takže jsme byli komplet (v abecedním pořadí – Baset, Betty von Viničky, Já, Mechulinka, Milan, Petr, Řízek, Sikina, Venál a X studentů a studentek prestižního Gymnázia Oty Pavla, které sice neznám jménem, ale chtěl bych je touto cestou pozdravit..:)
Mezitím, co jsme rozjížděli pekla, rozjížděla pekla i „Ty vole“. Na pódiu řádil frontman v bílém plášti, který se nápadně podobal Frantovi, třískal do tamburíny a neuměl zpívat. Což tak nevadilo, protože stejně přes kytarovou stěnu nebyl slyšet, takže se ani nemusel snažit. Jenom občas bylo k rozeznání něco jako „Lívanečkyyyy! Dám si lívanečkyyy! Lívanečkyy s marmeládou!“

Očekávání v sále stoupalo podobně jako průměrná hladina alkoholu v krvi obecenstva, proto začal v davu převládat názor „Nebylo to dobrý, ale bylo toho dost“. Z balkónu se ozývaly výkřiky jako „Znouze!!“, občas i „Mňága!! nebo „Jiirka Šmicr!!.
Ty vole! vyklidila (nebo vyklidilo) pole a nastoupila vytoužená Znouze. Hrála vcelku dlouho, hrála dobře (za zmínku stojí fajn saxofonistka známá jako „Tibík v sukních“), od podlahy až struny praskaly a „pogovalo“ se jak o život (dost jsem se ráno divil, od čeho jsem tak potlučenej). Sestoupili jsme totiž už předtím z výšin do kotle, protože to stálo za to…

Za zmínku určitě stojí veselá epizodka s prodavačem trik. Týpek pokuřující cosi z dýmky mi tak dlouho hledal drobný nazpátek za dvě stovky, až mi podal nazpátek triko, moje dvě stovky a ještě mi popřál hezkej večer. Jelikož triko stálo 150, nebyl to zas tak špatnej obchod. Do teďka žasnu, co v tý dýmce měl, ale zřejmě to lehce zhoršuje krátkodobou paměť. Ale zase to pomáhá tý dlouhodobý.:))

Na pořad pak přišly i největší fláky, jako Bílé velryby, Květa, Hasiči a dokonce i námi celý večer očekávaný Krysař. To už nás ale ubylo, poněvadž poslední vlak na trase Černošice – Radotín jede proklatě brzo…

Pak ten okamžik skončil a nikdo nechtěl domů, atmosféra: kdo tam nebyl, nevěřil by tomu! Nezbývalo než nechat Milana s Petrem osudu (a spolužačkám), nakrást pár plných půllitrů (cesta bude dlouhá), zkusit neúspěšně stopnout vykulenou řidičku a vydat se na romantickou procházku kolem noční Berounky, kterou si někteří ještě zpestřili výletem do Kosoře.

A myšlenka na závěr? Tenhle článek je tak dlouhej, že i kdyby byl o půlku kratší, tak je furt dlouhej. Radovan spokojeně usnul zmožen alkoholem, světlušky svítily na cestu poutníkovi vracejícímu se přes devatero hor do své rodné vesnice a i Piškotovi se usínalo vcelku příjemně. Rovná se dobrá akce, kámo. Příště přijď taky.

 *zdroj: Znouzectnost:Krysař, Obludný Neználek, 1989. Dostupný z WWW: http://www.znc.cz/texty/neznatxt.htm. – inspirace bakalářkou aneb Hrabe vám ? dejte se k nám…

Majitel stránek děkuje většímu bratrovi za vyčerpávající referát a zároveň cítí povinnost vysvětlit výběr hlavní fotky doplněním drobné epizodky, či, chcete-li, stořky bezpointovky. Zhruba v místech tzv. zlatého řezu na levé straně fotografie z koncertu stojí čelem k světu dívka, na niž je (řekněme) zaostřeno. Tato slečna o něco později ke mně skrze pogující kotel přijde, aby se mě zeptala, zda se odněkud neznáme. Již dávno překonaná seznamovací formulka, řeknete si. Jenže tentokrát to byla pravda! Je to "tulící holka", která mne a Milana kdysi potkala na jiném koncertě ZNC. Přisvědčil jsem a přiznal jsem, že už jsme se viděli. Slečna pokývala hlavou a vrátila se do skákajícího davu. V závěru koncertu pak došlo i na odvážnou zábavu, kdy si smělí jedinci z publika stoupnou na kraj pódia a skáčí do připravených rukou ostatních. Osmělila se nakonec i ona: usmála se, zamávala a odrazila se. A lidé se jako na povel rozestoupili a ona dopadla přímo na černošickou podlahu... Tak jsem jí aspoň věnoval fotku.

(9. 3. 19:19)

Autor a jeho zdroj inspirace

Frantu jsme, navzdory nápaditému převleku, nemohli nepoznat



Jede pekla!

Milan je úplně down.