Ameriko, Ameriko, kolébko mých dávných vzpomínek

Nedávno mi dorazil e-mail se šokující přílohou. Cože??? Místo Ameriky, krásného to lomu v okolí Karlštejna, má být luxusní hotel?
Je to jen silvestrovská hříčka, ztřeštěný projekt studenta architektury či nedejbože realita? Slovo Shanghaj v názvu souboru, pravda, na věrohodnosti celé věci příliš nepřidává, ale kdo ví...

Každopádně já když si vzpomenu na ty krásné chvíle, kdy jsem tam jako malý svišť bloumal ve štolách a pod vedením nezodpovědných vedoucích porušoval hned několik přísných zákazů najednou...
Nebo když jsem jako o něco větší málem několikrát přišel o život při různých výstupech a sestupech...
Či jako ještě o něco větší pod vlivem buhvíčeho málem utonul v ledovém jezeře, oko slzou se mi zaleskne při myšlence, že by tam snad někdy mohl, nedej Bože, stát hotel obřích rozměrů...

Žádná družba s Moraváky v podzemí, žádný ilegální přelézání traktorem násilím pootevřené brány, žádný romantický přelet sportovním letadlem nad krásnou, byť člověkem lehce a citlivě upravenou přírodou, žádné sebevražedné horolezecké výstupy některých odvážných turistů... Ale legální přístup, parkoviště za 100EUR na den, nazí Helmuti s plechovkou v ruce funící na účelně zařízených jachtičkách, všude nápisy WELCOME případně SCHNITZEL či dokonce BEACH....

Doufám, že je to opravdu jen "zlý sen", i když kdo ví...Dneska je možné všechno!

P. S. Díky moc, Trsi. Už dlouho jsem se takhle nepobavil!
 

(22. 1. 10:38)

Panenský Týnec.

Ano, místo s tímto pozoruhodným názvem skutečně existuje. Fotografie je pořízena z "nejmystičtějšího místa Ústeckého kraje" - tudíž z energií obdařeného dolíku v nedostavěném gotickém chrámu v Panenském Týnci. Návštěvu tohoto legendami opředeného místa doporučuji především osobám s pocuchanými nervy, neboť zde byly prokázány léčebné a uklidňující účinky. A proč jsem to poslal? Prostě umění, ne? Nebo tip na výlet...
Trsáčovo cestopisné umění mě natolik nalákalo k zahození veškerých povinností, jelikož narovnání pokřivených nervů zní opravdu velmi slibně... Jenže výlet takhle daleko se se zkouškovým zkrátka nesloučí, bohužel. Tak snad někdy jindy, snad dříve než v příštím životě...
Děkuji dnešnímu přispěvateli i dalším, kteří vyslyšeli mé prosby o zaslání fotek za účelem zásobování deníčku po dobu nemoci mého aparátu. Jsem rád, že vám osud těchto stránek není zas tak lhostejný.
Dobrou noc.

(20. 6. 22:55)