Přiznávám, ilustrační fotky pocházejí z jiného letošního zápasu. (Tohle je totiž běchovický středový kruh, v jehož prostoru jsem kdysi doběhal).

Tvar VD - FC Forejt 0:6 (0:1)

Druhé představení forejtovských borců přineslo opět šest gólů. Zápas byl jednoznačný už od samého počátku. Před ním jsme si totiž poctivě a upřímně vyjasnili minely z minula a do zápasu šli pro dva body. Naše souhra ze začátku opět lehce trpěla, jakoby se Forejt musel vždycky rozjet jako diesel. Pak se ale kombinační možnosti týmu v zeleném ustálily na zavedeném standardu, a tak jen smůla byla tím důvodem, proč do půle padla jediná branka. O tu se postaral Štěpán, který byl očividně při herní a gólové chuti. O přestávce si nikdo z nás nemohl stěžovat, každý odvedl fortelnou práci hodnou hráče vyšší ligy, než jakou tuhle sezonu hrajeme. Po pauzičce se rozjel brankostroj, hoši protivníka se pomalu ani nemohli seznámit s tvarem míče, meruna byla pořád s námi. Gólmanovi soupeře budiž útěchou, že v prvním poločase jsem ve volné chvíli vysbíral nějaké ty kamínky ze škváry před bránou, a tak se nemohl bát jít ostře na zem.

Co už mu na radosti rozhodně nepřidalo, byl druhý gól Štěpána, trefy Matyáše, Venála a Péti, mám za to, že se trefil i Franta. Na rovinu přiznám, že už nevím přesně, z opačného konce hřiště se mi holt nechtělo tolik napínat oči. Na co jsem naopak čumět musel, bylo vzepětí protivníka před koncem zápasu. Za stavu 0:4 se Tvar rozhodl, že akutně hrozí kanárek, a když ne zápas, tak alespoň jedna branka by mohla vyjít. V krátkém sledu jsem tak musel – a i když se s tím dobře chlubí, tak bych byl na hřišti nejraději do počtu – předvést několik kvalitních zákroků. Hráči soupeře se snažili střílet do šibenice, zjevně nepoučeni Štěpánovým po zemi jdoucím návodem z prvního poločasu.

Ten také předem vyvrátil možné pozdější spekulace, že hřiště jde z kopce, protože po chvilce přetahování s několika šancemi soupeře se zase hrálo jedním směrem. Záhy jsem si tak mohl upřímně zakrákat, když se pošesté radoval FCF. Byl to atraktivní zápas, jediný divák v podobě správce hřiště musel být spokojen. Forejt vehnal slzy do očí soupeře šestigólovým nášupem, který by rozhodně mohl být ještě letos překonán. Ukázali jsme, že góly umíme dávat i bez šťastných náhod, a to v množství větším než malém. Jenom škoda, že naši radost asi příliš nepřijali doma. Ona se totiž škvára špatně pere. To jenom tak na okraj.

(12. 10. 21:29)
 

Na snímku je na lopatkách Kája, zatímco v reálu byli této poloze blíže hráči Tvaru.

 

Scénický tanec by nám šel dobře...


Moment, který zrušil do té doby pohodový zápas. Venálova řiť právě skóruje vlastenec.



 

  pátek 10. října 2008       zelený balet.   

FC Forejt - Pod parou 3:3 (2:0)

Čekalo nás první kolo nové sezony a všichni byli značně nervózní. Po sestupu jsme byli nabuzeni k nejlepším výkonům, abychom tak dokázali, že Forejti prostě do osmičky nepatří. Taktické změny, které má na svědomí náš novopečený kapitán Venál, skýtaly jednoznačné pokyny – začít dávat góly, sbírat body a nehádat se. Bohužel, v zápase se splnily pouze první dva z nich.

Už od úvodních minut bylo každému ze tří nezaujatých diváků okolo sympatického pískového hřiště ve Strašnicích jasné, že Forejti jsou lepším týmem. Přesto jsme jenom my sami věděli, že herní převaha je podmíněná tím, že hráčů protivníka bylo méně. Ale na to se historie neptá, zkrátka a dobře se hrálo a hrálo se dobře. Forejti soupeře drtili a neustále se tlačili na jeho vápno, ale nepřesnosti zhatily nejednu šanci. Podparníci se marně snažili vyrážet do protiútoků, které ale zastavovala naše obrana. S postupem času se ale naše kombinace zkalibrovala, a tak ještě před půlí byl stav 2:0 v náš prospěch. Po výměně stran jsme na soupeře – od konce první půlky už v plném počtu hrajícímu – nastoupili s ještě větší vervou a záhy to bylo 3:0. Jenže pak se naše hra zbytečně zaměřila na bezhlavý útok. Soupeř, který tahal za kratší konec lana zápasu, zvolil stejnou taktiku. Míč se v rychlém sledu díval tu k brance naší, tu k soupeřově.

Naši souhru položil zcela hloupý a veskrze náhodný vlastní gól, který si připsal Venálův hrb. Pak se strhla mela hádek, kdo hraje a kdo ne, kdo neumí a kdo... taky ne. Protivník se naší vlastní vinou dostal na koně a obstřeloval naší bránu ze všech možných pozic. Na naše pokusy o zvrat v iniciativě reagoval nejméně stejně silnými hrozbami. Jeden z protihráčů vlétl plnou parou do úniku a už to bylo o gól. Chtě nechtě museli hoši na střídačce sledovat marnou snahu svých kolegů na hřišti, kteří se v řadě shromáždili na vápně, aniž by vyráželi vstříc postupujícímu nepříteli. Krátce před koncem padl poslední gól.

Oba týmy se tak spravedlivě rozdělily o šest gólů zápasu. Spravedlivě ale jenom početně. FC Forejt si zasloužil vyhrát, první poločas jednoznačně dominoval a závěrečný nátlak, kdy vztek osobní nahradil vztek herní, mohl přinést minimálně dvě branky. Nicméně se ukázalo staré známé – nedáš gól, nevyhraješ. My dali šest. Tři jako tým, který tlačil a táhnul za jeden provaz a tři jako tým, který se rozloží po hloupém gólu. Sedmý nám chyběl ke dvěma bodům za výhru.

(10. 10. 17:41)
 

Vlastíkovy tepláky byly tentokrát v cajku.


Po dlouhé době se na nás (tedy na něj) zase dívala žena!


 

  Fanoušek s bujnou fantazií nechť si namísto Rudých představí borce z Forejtu marně bojující o první letošní výhru...

Kopyto se hlásí z Bubenče

Gólová přestřelka mezi naším klubem FC Forejt a béčkem týmu AFC Améby přinesla mnoho obratů, zvratů a proměn ve vývoji zápasu. První a pro fanoušky FCF asi nejzásadnější změnou byl ten fakt, že moje maličkost, Zdenda, toho času spolužák Řízka, Honzy H. a Honzy S., od nynějška hájí prostor mezi našimi tyčemi. Tou druhou bylo asi to, že náš celek si vyzkoušel, jaké to je hrát proti mezinárodním týmům, jelikož barvy našeho protivníka hájili mimo jiné anglicky hovořící hráči („fak“ poznám stoprocentně).

Ti, kteří šli během prvního poločasu do nedaleké nádražky „na dvě“, udělali dobře, neboť se nebylo na co dívat. Alespoň z mého pohledu. Hra ubíhala jako voda, ale nikoli v horském potůčku tekoucí, ale na podlaze rozlitá. Soupeři se představili povedenou souhrou, na kterou naše propracovaná taktika (prostě se na hřišti dohodneme) nestačila a po dvou nastřelených tyčích jsem definitivně – a vlastní vinou – lovil míč ze sítě. Přesto náš tým několikrát zahrozil, před prázdnou bránou se do paměti diváků dvakrát zapsal Vlasta, když neproměnil tváří v tvář brankáři AFC, jehož tým se po chvíli mohl znovu radovat, když po akci 2 na 1 Jirka tečoval míč do vlastní brány.

Po odpískání půle se náš tým rozhodl zvrátit stav utkání. Bohužel, předsevzetí ne a ne se vyplnit, mezi hráči přetrvávalo napětí umocněné vzájemnými hádkami o tom, kdo měl dát gól a kdo ne. Po 15 minutách z druhé části se ale z přímáku trefil výborně Štěpán a vzbudil v našich hráčích pravé nasazení, které patrně bylo do té doby v bubenečské nádražce. Pod tlakem našich hráčů se míče ve vlastním vápně rukou dotkl obránce AFC a Štěpán se podruhé ukázal jako nemilosrdný exekutor standartek.

Záhy ale náš tým opět tahal za kratší konec. Nepozornost v obraně způsobenou patrně přetrvávající radostí z vyrovnání potrestal soupeř přečíslením, během kterého moje ruce, nohy a hlava nestačily na dva hráče AFC, kteří se zjevili před bránou – 2:3. Přesto se v tu chvíli diváci mohli těšit ještě na 3 góly a rozhodně měli zaběhnout pro povaleče v nádražce, neboť poslední minuty zápasu probíhaly vskutku ve vysokém tempu, nutno říci že hlavně díky hráčům FCF. Nápor zelených nutil soupeře zakopávat mimo hrací plochu a z vhazování se také zrodilo vyrovnání, kdy po autu z rukou Jirky jeden ze soupeřů usměrnil míč po Jirkově vzoru do vlastní sítě.

Zanedlouho měl možnost skórovat Honza H. v jednom ze svých brejků, ale nedokázal ukázat míči cestu do odkryté brány. Tím ale ofenzivní choutky našich hráčů nebyly ukojeny a po našem rohu se v houfu před bránou AFC dokázal nejlépe zorientovat Jirka a hlavou poslal náš tým do vedení. Do konce utkání zbývaly asi 3 minuty, přesto náš tým chtěl přidat další branku, ale hráči AFC se vzepjali k útoku. Centr mířený na hranici vápna, o který se pral Rádoš s jedním z protihráčů, měl být můj, ale v rozhodujícím momentu mi podklouzla noha, čímž měl hráč AFC k balónu o krok blíž a jeho hlavička do brány stanovila konečné skóre.

Ještě pár slov na závěr. Posledních 15 minut náš celek prokázal kvalitu, když bez hádek, nepřesností a nedostatku bojovnosti dokázal vsítit 4 branky, byť jsme všechny dali ze standardních situací. Za připomenutí stojí i vlastní gól na obou stranách. Poučeni tak s odhodláním hledíme na příští zápasy. A nyní bych se rád omluvil spoluhráčům a fanouškům FCF za svoji minelu:

Sorry, ty blbý boty dám někomu v nádražce.

Kopyto

Hodnocení:
Štěpán – pan exekutor, nechodil si tolik pro míče, ale za jeho dva góly, které nás vrátily do hry mu patří velký dík 1-
Jirka – naše jistota v obraně, byť lehce vláčná... jeden gól do vlastní sítě odčinil minimálně poslední trefou 1-
Honza H. – jeden z největších smolařů zápasu, přesto si zahozené šance alespoň dokázal připravit 2
Honza S. – dnes předvedl fortelnou práci v defenzívě, byť jak sám (ve slabé chvilce po zápase?) přiznal, třetí obdržený gól jde na jeho účet 2
Zdeněk – poklidně odehrál zápas bez větších záchvěvů, ačkoli párkrát napodobil moji do autu kroucenou variaci na výkop 2
Vlasta – jeho dvě zjevení před bránou v první půli měla gólově vejít do dějin, ve druhé půli nechytil rytmus jako ostatní, ale nic nepokonil 2-
Matyáš – podle taktiky byl vepředu, avšak nedokázal plnit gólový plán... těžko ho hodnotit, u míče byl nejvíc asi před zápasem 3
Václav – před bránou hrál více lokty než nohama, a přes snahu nedovedl překonat gólmana protivníka, přesto díky za jeho povzbuzování 2-
Rádoš – sice mě po posledním gólu málem vzteky sežral, ale nehrál špatně, jeho chyby jsem pro písek v očích neviděl 2
Zdenda (autor – Kopyto) – chyby v bráně mi nedovolují udělit známku v rozmezí 1–5, hlavně za poslední kousek bych zasloužil 6... na holou
 

(25. 5. 21:47)

P. S. Děkuji svému nástupci mezi tyčemi za referát a přidávám omluvu za "nehodící se" fotografie. Náš štáb neměl na místě fotografa, proto bylo tentokrát nutno něco vytěžit z archívu.... Ale věřím tomu, že si toho leckdo ani nevšiml.

Vysoká noha, nebo nízká hlava?

Atmosféra v hledišti byla podobná...

...a utkání taky skončilo dělbou bodů.